Blue dovedl Tiffany do jeho auta, pak v tichosti seděli patnáct minut, než dojeli k jejímu domu. Ani neprotestovala, když ji píchnul injekci do stehna a dal jí sledovací isotop, i když mohl použít trochu svojí moci, kdyby musel. Nesnáším tuhle holku.
Jedna věc ze seznamu je hotová. Zaparkoval auto u obrubníku a studoval řadu městských domů. Byly to vysoké, dobře opečovávané a napůl spojené cihlové domy. Ten Tiffany byl lehce rozpoznatelný, protože u dveří stály ozbrojené stráže.
„Řekneš jim, že mě chceš uvnitř, že u tebe strávím noc, a ať nás nevyrušují.“
„Ano,“ řekla, oči měla skelné a hlas monotónní.
Nedalo se nic dělat. Vystoupil, obešel auto a otevřel její dveře. Z tohohle úhlu nebyl měsíc tak zářivý a hvězdy nebyly tak třpytivé. Ještě lepší bylo, že chodníky byly liduprázdné. Dal jí ruku kolem ramen a odváděl ji ke dveřím. Stráže ho obezřetně sledovaly.
„Chci ho pozvat dovnitř,“ řekla Tiffany. „Stráví tady noc a vy nás nebudete vyrušovat.“
Jestliže si všimli nedostatku zájmu v jejím hlase, nekomentovali to. Vstoupila dovnitř a Blue šel za ní, zavřel a zamknul dveře. Zatáhl ji do obýváku, jen pro případ, že je stráže poslouchaly. „Máš nějaké sluhy?“
„Ne. Jsme sami.“
„A co tvůj otec a bratr? Přijdou nás navštívit?“
„Ne.“
Smůla. „Tiffany, jsi unavená. Teď půjdeš spát a až se vzbudíš, budeš věřit, že jsi měla úžasný sex.“ Takhle to bude jednodušší, kdyby ji musel ještě někdy vidět.
„Unavená,“ řekla, pak zívla. „Spát. Sex.“ Oči se jí zavřely a kolena podlomila, ale Blue ji zachytil, než mohla spadnout na zem. V patře našel ložnici, velký, neuspořádaný prostor s oblečením rozházeným všude po podlaze.
Položil ji na postel, svlékl ji, rozcuchal ji a rozházel prostěradla, aby podpořil všechny sexuální pohádky, které její mysl vymyslí.
Jak prohledával celý dům, dal do každého pokoje štěnici. Prohlédl si těch pár obrázků, které tam měla, byli na nich její otec, bratr a ona. Podle toho, jak se Star senior usmíval na Tiffany, usoudil, že ji musí zbožňovat – tahle informace by mohla být použitá proti němu.
Michael si nemyslel, že by byl Star typ, který by se vzdal požadavkům, ale za pokus to stálo.
Nezdálo se, že by městský dům měl nějaké tajné průchody. Co ale měl, byly hromady a hromady oblečení, různé role látek a přístroje plné digitálních náčrtů.
Podíval se na několik z nich, hledal něco, co by bylo spojené s Golden Sunrise kolekcí – a našel toho spoustu. Bojoval, aby neztratil kontrolu, když četl poznámky v nákresech.
Nechat odřezky z ramen a použít na dekorativní okraj sukně.
Pohrát si s páskem a zvýraznit pas.
Je možné obohatit Rakanovu kůži o hedvábí pro měkčí pocit?
Najednou se otevřely dveře. Bylo slyšet několik párů bot. Blue pustit přístroj a sáhl pro pyre-gun. Kolem rohu proběhly tři stráže, zrovna když zamířil. Mohl vystřelit na toho uprostřed a ostatní dva vyřídit během další sekundy. Ale bylo tam hodně dalších stráží, které byly hned za triem. Mohl vypustit kruh energie, zasáhl by šokem každého v okruhu, ale pak by byl vyšťavený.
Proč by to riskoval, když by si mohl cestu ven vykecat?
Když první tři zamířili pyre-gun na něj, zvedl ruce nad hlavu, úplné neviňátko.
„Pan Star by s vámi rád mluvil,“ řekl ten uprostřed. „Podle toho, v jakém stavu najdeme tu holku, se pak budeme řídit, v jakém stavu necháme tebe.“
Dobrá, dobrá. Je dobře, že se nerozhodl pro šokovou terapii stráží. „Jaké překvapení,“ řekl s úsměvem plným humoru. „Taky bych rád mluvil s panem Starem.“
Na schodech se ozvaly kroky. Potom muž zavolal: „Je v pořádku. Jenom spí.“
Blue dovolil těm mužům, aby ho vyvedli z domu do tmavého SUV. Doufal že Tiffany zůstane doma, sama, s rukou u boku, rychle napsal Solovi, řekl mu, aby šel a vzal ji… ale ať je opatrný. Stejně Blue pochyboval, že věci půjdou tak hladce. Nejspíš ji Star přesune někam jinam, do soukromí, bude nad ní držet stráž. Jeden muž vklouznul na přední sedadlo a dva si sedli vedle Bluea, zbraně namířené na něj.
„Bojíš se?“ zeptal se Přední. „Měl by ses bát.“
„Mám hlad. Tiffany byla trochu divoká kočička a vypracoval jsem si apetit. Nemáte něco k zakousnutí?“
Přední na něj zíral. Chlápek vedle něj na něj vesele koukal. „Mohl byste, já nevím, podepsat se mi na tričko, nebo něco, pane Blue? Jsem fanoušek už od-“
Pohled od Předního ho umlčel. „Dovolili jsme vám ponechat si zbraně, na příkaz pana Stara. Ale to taky znamená, že máme právo se bránit v případě, že budete jednat.“ Pohladil hlaveň zbraně. „Prosím, udělejte něco.“
Blue se usmál. „Možná příště.“
Zbytek cesty proběhl v tichosti. Když auto zastavilo na příjezdové cestě, viděl celý areál osvětlený masivními lampami. Další dva strážní čekali a otevřeli dveře, aby Blue mohl vystoupit. Udělal to bez zaváhání. Byl John někde uvnitř a Blue ho minul, když sem přišel naposled?
Skenoval vstupní halu, všímal si každého detailu, věcí, které by mohl minout ve spěchu. Podlaha se leskla a byla protkána žilkami zlata. Stěny byly bílé se zlatými tečkami. Nad hlavou měl lustr, vypadal jako šlahouny zlata s tisícem malinkých safírů a rubínů, kvetoucích ze smaragdových listů.
Star byl očividně posedlý zlatem.
V klidu. Nespěchej.
Mračící se Gregory Star otevřel dvojité dveře, které vedly do jeho kanceláře. Byl o trochu vyšší než Tyson, s lehce prošedivělými vlasy, štíhlou stavbou těla a s rysy muže, který viděl to nejhorší, co měl svět nabídnout – a hodně z toho způsobil.
„Vítejte, pane Blue. Vítejte.“ Mávnul na Bluea. „Pojďte dovnitř. Promluvíme si v soukromí.“ Pak se k němu otočil zády, jako by se nebál toho, co by mu Blue mohl udělat.
Blue ho následoval, aniž by sáhnul pro jednu ze svých zbraní. Něco, co ho stálo hodně sil. Ale Johnův život měl přednost před vztekem a pomstou. Kancelář byla podobná té Michaelově. Tmavá kůže, masivní stůl, plyšová křesílka a hologramové obrázky dětí, vystavené na zdi. Star se usadil za stolem a Blue se posadil do křesla naproti němu.
„Nelíbí se mi, že jdete po mojí dceři,“ řekl Star a rukama vytvořil stříšku před obličejem. „V tomhle všem je nevinně a nezaslouží si, aby jí bylo ublíženo.“
Blue syknul. „Ale no tak, oba víme, že ona má daleko do nevinnosti, a upřímně, jsem dotčen, že se mě snažíte přesvědčit o opaku.“
„Takže nebudeme v této situaci předstírat ignoranci,“ řekl Star a přikývl. „Souhlasím.“
„To jsem rád,“ řekl Blue suše.
Letmý úsměv s náznakem pobavení. „Chvíli mi trvalo, než jsem přišel na to, že nejste jen fotbalová star, za což se hluboce stydím. Obyčejně nejsem tak pomalý. Ale nyní konečně vím, že jste součástí týmu vládních tajných sil.“
„Co mě prozradilo?“
„Můj syn poslal muže za slečnou Blackovou, doufal, že vyláká jejího otce z úkrytu. Tito muži byli pak mrtví. A vy, pane Blue, jste byl viděn, jak se vkrádáte do jejího domu brzy poté. Tak jsem se zeptal sám sebe, proč by playboy jako vy držel takový vztah v tajnosti? Nebyl byste zastrašen myšlenkou na tisk. Nezajímá vás, co si o vás myslí lidi. Tak jsem předpokládal, že jste tam nebyl pro sex, ale kvůli ochraně. Jak si zatím vedu?“
„Vlastně celkem dobře.“ Jeho reputace mu konečně oplatila. Star neměl ani tušení, že Blue a Evie byli romanticky zapletení, nebo že Evie byla agent.
„Pak, samozřejmě, byl tady fakt, že jste narazil na mou dceru, všude po domě jsme našli štěnice. Ano. Našli jsme je a zničili. A ani nemyslete, že byste to zkusil znovu. A před půl hodinkou jsem přidal rušící puls dovnitř mých zdí. Neznám všechny technické aspekty, ale mělo by to vyrušit veškeré audio signály.“
„Děkuju za varování.“
Star přikývl, jako by byl vážný. „ Pak tady byl fakt, že moje dcera se stala vámi posedlá. A pak, když jste vy dva byli spolu, jednala jako robot. Moji muži mi zavolali, dělali si starosti. Očaroval jste ji, hádám?“
Blue pokrčil rameny.
„Víte, vy Otherworlďani možná máte vaše nadpřirozené schopnosti, ale my lidi máme vlastní opatření. Jsou tady léky, které si můžeme vzít, abychom byli imunní proti arcadiánskému nátlaku, i když vedlejší účinky jsou hrozné. Nikdy jsem si nemyslel, že to za to stojí. Až doteď. Viděl jsem vás hrát. Viděl jsem věci, které jste udělal na hřišti, sílu, kterou v sobě máte. Proti tomuto jsem taktéž udělal protiopatření. Zkuste expandovat svou energii, zkuste to.“
Byl opatrný, aby se na jeho tváři nic neobjevilo. Jeho zbraně mu byly sebrány jedna za druhou. „Hurá pro vás, děláte, co je můžete, abyste se ochránil. Ale jsou i jiné způsoby, jak vás dostat.“
Záblesk nelibosti se objevil ve Starových očích. Takový, který měl v sobě ostří krutosti. Tady byl ten hoch z ulice. Chlapec, podezřelý z prodeje orgánů na černém trhu. Chlapec s dovedností sloupnout maso z kostí.
„Jste na mě naštvaný, pane Blue, přitom nemáte žádný důvod.“
„Žádný důvod? Děláte si srandu? Odpálil jste mého šéfa a blízké přátele. Jo, jasně. A mě.“
„Vy a vaši přátelé jste byli jednoduše kolaterální škody. Bývalá asistentka Michaela Blacka, Monica Gains, za mnou přišla. Řekla, že pan Black byl vládní agent a že pátral po sedmnácti zmizeních, které jsou spojovány s mým jménem. Byl jsem překvapený, přiznávám. Považoval jsem pana Blacka za obchodního rivala, ale nic víc. Řekla, že bychom mohli jeden druhému pomoct.“
Michael měl pravdu.
„Vzácně se ptám svých společníků na motiv, ale v jejím případě, když jsem věděl, že budu útočit na New World Order, jsem udělal výjimku. Vypadalo to, že se dostala do hrozného dluhu, ale váš drahý Michael jí nepomohl. Místo toho to pro ni udělal ještě horší, sebral jí ten jediný zdroj příjmů, který měla. A to po tolika letech oddané služby. Hanebné.“
V jejich businessu byla důvěra vším, a Monica to zničila. „Takže když přišel detonační den, moji přátelé a já jsme prostě byli ve špatný čas na špatném místě.“
„Přesně.“
„Ale vy jste se stejně rozhodl této situace využít. Jednoho jste prodal a vzal si Rakana.“
Star téměř mrknul, zajímavé. „Co vás přimělo myslet si, že váš přítel přežil výbuch?“
Tolik k nepředstírání. „Viděl jsem náčrty. Vím, pro co ho používáte, a neodpočinu si, dokud nebude doma v bezpečí.“
Star na něj dlouho hleděl, v tichosti, bez zájmu. „Kdybych si dělal starosti s vaším vměšováním, pane Blue, byl byste už mrtev. Ale nic z toho, co jsem vám právě řekl, nemůže být prokázáno, navíc to nebylo nic víc, než to, na co už jste sám přišel. Udělal jsem všechno pro to, abych ochránil své investice, stejně jako sebe samého.“
„Nejste neomylný.“
„Souhlasím s vaším nesouhlasem. Protože, vidíte, pane Blue, jestli zemřu, váš přítel zemře. Jsem jediný, kdo ví, kde je. Beze mě zemře hlady.“
Blue se kousl do jazyka, až ochutnal krev.
„Zkuste vzít jedno z mých dětí k výměně a najdete části svého přítele prodané na aukci. Ruku tady, nohu támhle.“
„Tím byste odsoudil své dítě k smrti.“
„A já bych vás proklínal a udělal všechno pro to, abych měl svou pomstu, ale nebyl bych za mřížemi, a na tom záleží nejvíce.“
Jak se měl Blue vypořádat s takovým chladnokrevným bastardem?
„Když už mluvíme o mých dětech, Tyson volal, než jste přijel. Žije v Star Light Hotelu a vzal slečnu Blackovou do jeho bytu. Chytil ji, když strkala nos, kam neměla, přimělo ho to přemýšlet nad její úlohou v tomhle všem. Je odhodlán ji potrestat,“ Star zvedl pyre-gun, „a vás z toho budou vinit.“