Nejde vrátit zítřek
Zatímco jsme s Kat běhaly na běžícím pásu vedle sebe a já se snažila se neobávat vize s Gavinem a Colovým chováním před a po, Nana mi koupila obrovskou načechranou modrou róbu. Lesklá monstróznost měla krajkový korzet, prýmky na sukni a černý klobouček jako třešničku na dortu.
Nebyla jsem si jistá, za co jsem byla - teda než jižanská kouzelná kráska na cracku.
Normálně bych neopustila dům v noci v něčem barevném. A nikdy v ničem tak fantaskním. Ráda jsem splývala se stíny. Potřebovala jsem. Dneska večer jsem učinila výjimku.
Chtěla jsem, aby mě Cole viděl v něčem jiném než jen v trikách a kraťasech, ve kterých jsem strávila posledních pár týdnů, a v cvičebním oblečení z rána. Chtěla jsem, aby se mu rozzářily oči a aby strávil večer tím, že mi bude skládat komplimenty, neschopný ze mě odtrhnout ruce. Budeme tančit. Smát se. Bude mě líbat. A já se nakopu za to, že jsem se bála jeho a Veroniky - omyl - Ronny.
Nebylo nám dovoleno dneska v noci bojovat, ale ovázala jsem si bojový pás kolem mého stehna i tak, moje dýky visely nedotknuty pod vrstvami. Nikdy jsem neopustila dům bez nich.
Přemítala jsem nad tím, jaký kostým bude mít Cole. Neřekl mi to. No, kromě nestydaté sestřičky, ale věděla jsem, že to byl vtip.
Oblékla jsem si šaty, pozapínala vše a studovala se v zrcadle. Nebylo to špatné. Docela nóbl. Přála jsem si, aby tady byli moji rodiče a viděli mě. Oni by-
Odsekla jsem tu myšlenku dřív, než se mohla úplně zformovat. Brečela bych.
Něco teplého a mokrého mi sjelo po tváři. Skvěle. Už jsme brečela.
Zacvrlikal mi telefon, znamení, že mi přišla zpráva. Setřela jsem slzy hranou dlaně.
Cole: Omlouvám se, Ali, ale dělat si s tebou plány byla chyba. Potřebuju pauzu. Zůstaň doma a promluvíme si zítra.
Musela jsem si to přečíst třikrát, než mi to došlo. Potřeboval zasranou pauzu? Vážně?
Jako od čeho? Chtěla jsem křičet. A co přesně „potřebuju pauzu“ znamená?
Můj vztek a zklamání byly ostré jako dýka.
Já: Proč? Co se s tebou děje? Respektuj mě natolik, že si se mnou promluvíš! To je, jak vztahy obvykle FUNGUJÍ.
Uběhla minuta. Dvě, tři. Neodpověděl.
Odhodila jsem telefon přes celý pokoj a pak spěchala k němu, abych se ujistila, že jsem nerozbila displej.
Co, sakra, plánoval dělat během „pauzy“?
A s kým to hodlal dělat?
Tohle se nemůže dít.
Telefon zacvrlikal. Srdce se rozběhlo, zkontrolovala jsem ho.
Šílený pes: Kde jsi?
Já, mačkajíc tlačítka trochu moc: Doma.
Šílený pes: Ty jsi odkopla Cola??
Já:Ne. On odkopl mě.
Počkat, počkat, počkat. On tím myslel, že potřebuje pauzu ode MĚ?
Jo. Tak to bylo. Musel vědět, že mi to Kat dá vědět. Musel vědět, že se dozvím, že šel do Hearts beze mě.
Jen ho to prostě nezajímalo.
Třásla jsem se, když jsem psala Co dělá?
Šílený pes: Mluví s Lucasem, Veronikou a tou mrchou Trinou, a poslyš: má na sobě kostým, který říká, že je zlý kápo - což znamená, že nemá kostým.
Zase Veronika.
Já tiskla zuby: Řekl mi, že potřebuje ode mě pauzu.
Šílený pes: COŽE? Já mu dám pauzu - do obou nohou! Nejprve samozřejmě budu vyzvídat.
Během další hodiny jsem dostala skoro padesát zpráv od Kat.
Teď mluví s Frostym.
Právě vyšel ze stínu s Justinem S - co to je? Ačkoliv teď nechal Frostyho, aby JS vyhodil z klubu, a nebylo to hezké (pro JS).
Právě pohladil Veroniku ve vlasech. Smála se a já jí málem zarazila zuby do krku (nezapomeň moji hodinu boje zítra!).
Podal mrše Trině pití.
Podal Lucasovi drink.
Nenávistně se baví s Gavinem.
Odchází od Gavina (Právě teď C nenávidím, vážně, ale má fakt hezký zadek).
Říká mi, abych ho přestala pronásledovat.
Říká mi, že ví, co dělám, a začíná být naštvaný, když ho ignoruju.
Odchází, když jsem ho otočila.
Říká Frostymu, aby mě kontroloval (jako by to bylo možné).
Byla jsem každou sekundou víc rozrušená, vyrazila jsem dolů. Věřila jsem Colovi; někdy jsem mu věřila více než sama sobě. Ale to neznamenalo, že tady zůstanu a nechám ho, aby si vzal „pauzu“, aniž by se mnou o tom mluvil.
Nana byla u předních dveří, podávala poslední sladkost duchům, kovbojovi a šmoulovi.
„Nano,“ řekla jsem dřív, než zavřela dveře. „Tohle je pravděpodobně poprvé v historii, kdy se teenagerka zeptá své babičky, ale prosím tě, zavezla bys mě do nočního klubu? Cole tam je,“ spěchala jsem, abych ji ujistila: „A Frosty a Kat.“
Zamračila se na mě. „Myslela jsem, že tě má Cole vyzvednout.“
„Taky jsem si to myslela,“ řekla jsem trochu hořce.
„A co ta,“ její hlas se snížil do vyděšeného šepotu, „stvoření?“
„Nemusíš se bát. Podle toho, co vím, dnes nejsou venku. A pokud se objeví, tvoje auto je chráněné Krevní Linií. Nemůžou se k tobě dostat.“
Její úsměv byl smutný a láskyplný v jednu chvíli. „Nebála jsem se o sebe, zlato, ale o to, že ti nejsem schopna pomoct.“
Ah. „Nano, moje práce je postarat se o tebe.“
Smutek se ztratil a zanechal jen srdečnost. „Ne, to není, jak by měly věci být, ale k tomu se dneska nedostaneme. Bude se v tom klubu pít?“
Nelhala bych jí. „Ano, ale já ne, a ani Cole.“ Alkohol narušuje soudnost a zodpovědnost, vážně. A Já? Sledovala jsem, jak alkohol zničil mého otce, byla jsem odhodlaná vyhnout se stejnému osudu.
„No, koupila jsem ti tyhle…“ Pokývala k mým šatům. Jaké přídavné jméno hledá? Obrovské? Nezapomenutelné? Monstrózní? „… unikátní kostým,“ dokončila, „a chci, abys ho mohla ukázat. Vypadáš krásně.“
„Děkuju. Ale, no, co přesně mám být?“
„Alenka v Říši divů, hlupáčku. A ty máš dát ten klobouk Colovi, takže může být tvůj Šílený Kloboučník.“
„Takže mě tam vezmeš?“
Povzdechla si a přikývla. „Vezmu tě.“
Objala jsem ji. „Děkuji, děkuji, tisíckrát díky!“
O patnáct minut později jsem vystupovala z auta a ona odjížděla. Přišla jsem ke vstupu klubu a dala hlídačům Colovo jméno. Nechali mě vejít bez jediného zádrhelu - pokud nepočítáte zoufalé lidi stojící ve frontě, kteří si stěžovali na to, že nemusím čekat.
Barevná světla se míhala a kouř proudil vzduchem. Všude byli lidi, každý v kostýmu. Pro holky bylo očividné téma: jako coura. Coura ďábel. Coura víla. Coura čarodějnice. Doopravdy jsem si připadala navlečená. Pro kluky nebylo žádné téma. Triko vyrobené z lepenky. Tóga s potiskem usmívajících se vaflí. Klaunské kalhoty s plujícími loděmi. Hlasitá hudba vřískala, dokreslovala tak zuřivé pohyby tanečníků. Směřovala jsem nahoru do VIP boxu, moje široká sukně vrazila jen do tří lidí. Tak nízké číslo jsem brala jako největší výhru.
Přejela jsem horní patro a viděla všechny tváře z posilovny plus nějaké další.
Kde byl Cole?
Zachytila jsem Mackenzie Love. Měla na sobě kratičké černé šaty s barevnými pavími pery na ramenou, přešla ke mně. „No, no. Ali Bell. Ráda bych ti řekla, jak skvěle vypadáš, pokud najdu způsob, jak znít upřímně. Co je ta věc?“
Moje tváře rychle zčervenaly ponížením. „Nedokážeš to uhádnout?“ zeptala jsem se a použila tón, který naznačoval, že je úplný idiot. „Wow, jak smutné pro tebe.“
Zbledla a odklopýtala pryč.
„Nová picí hra pro všechny,“ nový kluk Gavin zavolal. Blonďatý a hezký - a oblečený jako pasák - byl obklopený houfem upírských brunetek. „Pokaždé, když někdo promluví, panák!“ Přiťukávání se rozléhalo. „
A mezitím, když někdo bude chtít muchlování zdarma,“ vykřikla jedna upírka, „řekněte si u mě.“
Další povyk, když ji smějící se Gavin začal líbat.
Pak líbal holku vedle. S oběma použil jazyk.
Sledovala jsem to a zapotácela se. Ta vize se prostě musela mýlit. Nebyla jediná šance, že by se mi líbil někdo jako on. Byl pěkný, to ano. A to nepopírám. Ale ne. Prostě ne.
„Ali!“ přiběhla Kat a objala mě. Byla ta nejroztomilejší Karkulka, jakou jsem kdy viděla. Její skrovné šaty byly červené, černé, bílé a těsně objímaly její křivky. Tylová sukně jí vlála okolo pasu a končila pár centimetrů pod zadkem, k tomu měla bílé podkolenky. „Zvládla jsi to!“
Dřív, než sem mohla odpovědět, přišel k nám Cole, chytil mě za ruku a odtáhl mě od ní.
Hodila jsem po ní pohled teď si to slízne. Dala mi palec nahoru dřív, než mě Cole zatáhl do tmavého rohu a já na ni už neviděla. Přitiskl mě ke zdi, jeho ruce na mých spáncích mě uvěznily na místě. Jeho teplo a vůně mě obklopila, omámila.
Ah, ne. Tentokrát nezměknu.
„Co tady děláš?“ dožadoval se odpovědi.
Jak se opovažuje použít tento tón na mě? „Jsem na tebe tak naštvaná,“ řekla jsem a bouchla ho do hrudi.
Jeho agresivní přístup změkl. „Já vím. A máš na to právo.“
„Odkopl jsi mě. Chceš ode mě pauzu.“
„Ano. Ne.“ Přejel si rukou po tváři. „Ne od tebe. Nerozumíš tomu.“
„Samozřejmě, že ne! Hlupáku! Nevysvětlil jsi mi to. Ignoroval jsi moji zprávu.“
Zíral na mě, jeho zlost se znovu rozhořela. „Chtěl jsem s tebou být, ano, ale nemohl jsem nepřijít, když jsem řidič.“
„A to jsi mě nemohl vzít s sebou? Protože, cituji, plánovat si něco se mnou byla chyba?“
„To byla. Nechci tě tady, protože já vím…“
„Co?“ řekla jsem, když umlkl. Znovu jsem ho praštila.
„Gavin je tady, dobře?“ Vycenil zuby, když vrčel. „Nechci tě nikde v jeho okolí, dobře? Už to chápeš? Potřebuju pauzu od té žárlivosti. Když jsi mu někde poblíž, nedokážu to přejít.“
Jak jsem mohla mít chuť ho praštit a zároveň políbit?
Ale už jsem znala odpověď. Taky jsem sváděla svůj vlastní boj.
„Přísahám, že nemáš žádný důvod žárlit.“
Jeho ramena klesla. „Vím to, teoreticky, a omlouvám se za to, jak jsem se choval. Nikdy jsem se takhle necítil a moc to nezvládám. Když bys s ním měla další vizi…“
Sjela jsem rukou na jeho krk a hrála si s jeho vlasy. „Nebyl by to žádný rozdíl. Moje city se nezmění. Ale hádám, že bychom si měli promluvit o tom, co jsem viděla, i kdybych to raději zapomněla.“
„Je to zlé, že?“ zavrčel.
Přikývla jsem, najednou neschopna promluvit.
„Pak na to nejsem připravený.“
Čelil denně monstrům, ale tohle na něj bylo moc? Ah, Cole, co já si s tebou počnu.„Budeš mi věřit? Věřit mým citům k tobě?“
Chvíle uběhla, než přikývl. Bylo to strnulé přijetí, ale bylo.
Usmála jsem se na něj.
Usmál se zpátky. Přejel mě pohledem a jeho pohled se zastřel, a víčka se přivřela. „Vypadáš chutně, mimochodem. Nevíš, jak moc bych se chtěl dostat pod tu sukni.“ Jeho hlas se prohloubil, když dodal: „Přál bych si, abych měl čas to dokázat.“
AH.
Můj.
„Nana mi říkala, že ten klobouk je pro tebe. Jsme Alenka v Říši divů a ty jsi můj Šílený Kloboučník.“
Se smíchem si vzal klobouk a dal si ho na hlavu.
„Takže co děláš, že nemáš čas se pokusit dostat pod mou sukni?“ Položila jsem své dlaně na jeho srdce. Jeho rysy se stáhly a nešlo z nich vůbec nic vyčíst. „Budeš mi muset prostě věřit.“
Najednou se objevilo tisíce otázek. Všechny jsme se ignorovala. Jak naznačoval jeho tón, nemohla jsem ho žádat, aby mi věřil ohledně té vize, a pak stejně věřit jemu, ať už to bylo cokoliv. Mimo to mohl klidně lhát a vymyslet si nějakou výmluvu pro své chování. Neudělal to. Nebyl takový. Říkal pravdu nebo nic. To jsem na něm měla vždycky ráda.
„Měl bys pár minut, které bys mohl postrádat?“ zeptala jsem se měkce.
Vzal do dlaní mé vlasy, jeho držení bylo pevné a drželo mě na místě. „Pro tebe?“ Panika u něj, které jsem si všimla minulou noc, se na chvíli vrátila dřív, než se sklonil a dal mi nejněžnější polibek a zašeptal: „Cokoliv.“
„Hej, Cole,“ řekl hlas. Hlava nakoukla zpoza rohu. „Odcházím s Kirou a Jane a-“
Otočila jsem se, abych se podívala, a můj pohled se uzamkl s Gavinovým.
Svět zmizel, Cole zmizel-
- bylo jen tady a teď a Gavin a byli jsme zpátky v mé ložnici, v mé posteli, moje tělo na jeho. Jedna jeho ruka v mých vlasech. Druhá jela dolů, aby mě chytila za zadek, potřeba pohybovat se proti němu, tvrdě… tvrději-
- nízké zavrčení mě vrátilo zpátky do přítomnosti. Ke Colovi.
Zavrčení přišlo od něj.
„No, odcházím,“ řekl Gavin a odklusal.
Cole a já jsme zůstali na místě na dlouhou chvíli v tichu.
„To, co jsem s ním viděla,“ začala jsem a bojovala o klid. Chtěla jsem říct, že to nic nezmění, a teď se modlila, abych měla pravdu. „Byla to znovu ta stejná vize.“
Jen mnohem živější.
„Neříkej mi to,“ vykřikl. „Ne dneska v noci.“
„Cole-“
„Ne dneska, Ali. Prosím.“ S tímto prostě odešel ode mě podruhé ten den.
Zbytek večera mě sledoval z dálky, ale alespoň dál nosil ten klobouk.
***