„Pardon,“ řekl Janameides slušně, „ale neví některá z vás, kde bych mohl najít exorcistu?“
Stál v obývacím pokoji Desdainů, kam byl uveden paní Desdainovou, která měla zrovna namířeno do práce. Krčíc rameny při pohledu na říční nymfu (ale nebála se o bezpečí svých dcer – nebála se ani před tím, než Withering dospěla v alternativní dimenzi) – paní Desdainová odešla.
„Tato žena by chtěla vědět, proč tento – tento muž potřebuje exorcistu,“ řekla Withering.
Byla jediná, kdo byl v 7:45 ráno plně oblečený, další dvě dívky měly na sobě kraťasy a trička, která nosila jako pyžama.
„Ano, co jsi zač?“ zeptala se Scornful. „Vypadáš jako Pot… ona je ta dáma, která-“
„Ona je má královna. Jsem její poddaný.“
„Říční nymfa,“ řekla Derisive, luskla prsty a ukázala na něj.
„Přesně tak. Požaduji exorcistu, prosím. Bylo mi řečeno, že vy tři byste mi mohly pomoct.“ Jan se zamračil, výraz zakaboněný víc, než mohl mít lidský obličej. „Bylo mi řečeno, že vy tři jste stejného věku.“
„Technicky jsme,“ řekla Derisive.
„Ale to je dlouhý příběh,“ dodala Scornful.
„Vlastně není,“ řekla Derisive, „ale koho to zajímá? Na co je ten exorcista?“
„Strašidelný dům. Ale možná byste tento úkol mohly zvládnout vy tři. Bylo mi řečeno, že vaše moc jako trojčat–“
„Už není nadále využívaná,“ řekla Withering.
Scornful se otočila ke své vysoké sestře. „Jo? A proč to? Zapomněla jsi kouzla? Protože my ti můžeme sehnat knihy a věci.“
„Nezapomněla jsem. Veškerou svou moc jsem ponořila do mých bojových schopností, základní části mého přežití. Proto jsem rychlejší a silnější než většina ostatních; také se velice rychle hojím.“
„Takže jsi ze sebe udělala robota?“ vyprskla Scornful.
„Udělala jsem to, co jsem musela,“ řekla jednoduše Withering, „abych přežila.“
Obě děvčata byla překvapivě potichu. Ale bylo to pouze dočasné. „Myslím, že ti můžeme pomoct,“ řekla Derisive. Otočila se ke své mladší sestře. „Ten nový chlápek? Ne Thad, ten druhý nový chlápek.“
„Ten čarodějnický doktor?“
„To předpokládáš jenom proto, že je Jamajčan.“
„Jo, ale mohl by-“
„Mohl.“
„Takže bychom měly-“
„Měly bychom.“
„To, co moje sestry říkají, je,“ vysvětlovala Withering více zmatenějšímu Janovi, „že jsme schopny vám pomoci. Šel byste s námi, prosím?“
„To nemá co dočinění s tebou, giganticky velká sestro.“
„Tato žena dohlédne na bezpečí těchto dívek.“
„Oh, vrr,“ řekla Scornful a řítila se do pokoje převléknout.