Šok projel Glory a byl spleten zákeřnou nití touhy. Falon ji uvěznil proti svému tvrdému, žhavému tělu tak těsně, že mohla cítit, jak zběsile mu tluče srdce. Nebo možná to byl její tlukot srdce. Její ňadra se tiskla k jeho hrudi, její bradavky byly jako dva malé body, a s každým nádechem vdechla vůni síly a mýdla a temného koření.
„Nemáš co říct?“ zeptal se Falon smutně.
„Nech mě jít. Teď.“ Snažila se nepanikařit, pokusila se zvednout ruce, aby se ho pokusila od sebe odstrčit, ale její ruce byly přitisknuté k jejím bokům.
„Nic z toho,“ řekl a uvěznil její zápěstí ve své ruce za jejími zády. Volnou rukou uchopil klacík. Doopravdy si myslel, že to bylo pero, protože se jeho úsměv rozšířil. „Teď je mé,“ řekl a strčil si ho do kapsy u kalhot.
Nesměj se. „Vrať to.“
„Přinuť mě.“
Nevěděla, jak má odpovědět, a přejela si jazykem přes zuby.
Jeho pohled sledoval ten pohyb, rozšířily se mu zorničky.
„Co se mnou hodláš udělat?“ dožadovala se. Nebo spíš snažila se dožadovat. Její hlas byl bez dechu. Znovu. Její tělo se třáslo – a ne strachem. Jak jí to udělal? Přinutil ji chtít ho i přese všechno, co se mezi nimi stalo?
„Nevím,“ odpověděl popravdě. „Potřebuji o tom přemýšlet, zvážit mé možnosti. Protože tě nemůžu nechat divoce pobíhat a používat svou moc proti každému, kdo tě rozzlobí.“
„Jo, no, před tebou jsem své schopnosti nepoužila ke špatným věcem.“
„Takže jsem speciální?“
„Samozřejmě, že si to myslíš.“ Dobře. Její hlas měl teď podtón. „Ale správná odpověď je ta, že jsi prostě ten nejotravnější člověk, jakého jsem kdy potkala.“ Polib mě. Ať je to hrozná zkušenost a já po tom nebudu už nikdy toužit.
Sklonil se a přejel nosem přes křivku její tváře a nechal zde malou cestičku ohně. Glory se snažila neprohnout v bocích a netřít se o jeho erekci, ale udělala to, a oh, Bohyně, on byl vzrušený. Dlouhý a tlustý, tvrdý a žhavý.
Vzdych, zavřel oči. „Znovu,“ přikázal.
Dost. Nedělej to. Nevydávej se touhle cestou. Polibek je jedna věc. Ale tohle… Odtáhnout se byla ta nejtěžší věc, jakou kdy Glory udělala.
A najednou na ni znovu hleděl, jeho řasy vrhaly stíny na její tváře a elektrický pohled ji propaloval až na duši. „Políbím tě.“ Byl to slib. „A ty mi můj polibek vrátíš.“ Byl to přísný příkaz.
„Ne, to tedy nepolíbíš.“ Prosím, prosím, prosím.„A ne, nevrátím ti ho.“ Nemožné.
„Ano, my se políbíme. Uděláme konečně něco, abychom skončili s tímhle šílenstvím.“
„Fajn. Cokoliv. Dělej, co chceš.“
„Tohle nic nemění.“
„Jsem ráda, že tomu rozumíš.“
„Pokus se mi sebrat to pero a budeš toho litovat.“
„Už toho lituji.“
Nadzvedl obočí. „Musíš mít vždy poslední slovo?“
„Proč? Ano, já-“
Jeho rty se k ní přitiskly. Její ústa se automaticky otevřela a přivítala ho uvnitř. Vnikl hluboko a jeho chuť zaplnila její ústa. Omamující, návykové. Žhavé. Chvění začalo v jejím žaludku, pak se rozšířilo do hrudi a pak do končetin. Zhroutila se na něj.
Železné sevření na jejích zápěstích najednou zmizelo. Místo toho, aby ho odstrčila, tak kolem něj omotala své ruce a přitáhla si ho blíž. Její prsty se zabořily do jeho hebkých vlasů. Jeho ruce také byly najednou volné a svíraly ji v pase a pohybovaly s ním dopředu a dozadu, naznačujíc tak pohyby při sexu.
Vlny potěšení jí neustále proplouvaly. To bylo to, o čem snila od té doby, co šla k němu večer domů. Jeho ústa na jejích, jeho ruce po celém jejím těle, jeho tělo se třelo proti ní.
„Víc?“ zašeptal.
Kousla ho do jeho dolního rtu. „Víc.“
Sáhl mezi jejich těla a uchopil její ňadro. Jeho prsty uchopily její ztvrdlou bradavku. „Tak perfektní.“
Vzdychající se prohnula v bocích. Intenzivní kontakt. Zaklonila hlavu a její dlouhé vlasy ji polechtaly na její přehřáté kůži. Pokud by ji Falon nedržel kolem pasu, upadla by.
Ne, počkat. Chytala ho za konečky vlasů a tahala za ně. Tvrdě. Několik jich bylo vytržených z jeho hlavy a byly omotány kolem jejích prstů.
Nestěžoval si.
Naklonila se blíž k němu a povolila sevření. Její ústa našla jeho krk a olízla ho. Jeho kůže byla trošku drsná, ale perfektní.
„Jsi tak žhavá,“ řekl.
„Jako v ohni,“ souhlasila. Olízla jeho horní ret.
Zachytil špičku jejího jazyka a vsál ho. Ruka na jejím boku sjela níž… níž… a uchopila její pozadí. Jak už dříve správně hádal, neměla žádné spodní prádlo, a špičky jeho prstů dráždily její ženské jádro. Byla tak vlhká, málem kapala mezi stehny.
„Sakra. Zabíjíš mě.“ Jeden z jeho prstů třel její klitoris.
Projelo jí chvění. Nemělo by to být tak dobré. Ne s ním.
Předtím, než dokončila myšlenku, její celý svět se zatočil. Pak se jí k zádům tiskla kůra a Falon ji pálil zepředu. Jednou rukou jí objal zápěstí nad hlavou a druhou uchopil jedno její ňadro.
„Věděl jsem, že budeš dobrá,“ zavrčel a nezněl z toho moc šťastně.
„C-co?“ Snažila se najít svůj selský rozum a otevřela oči. Kdy je zavřela? Falon se nad ní vznášel. Jeho rysy byly tvrdé, lemovány napětím, jeho pohled byl jako vířící moře modré, fialové a růžové. Jak zvláštní. Nikdy takhle nevypadaly.
Jeho ramena byla tak široká, vypadalo to, jako by ji jeho tělo pohlcovalo. Pot pokrýval jeho zlatavou kůži. Byl jako zvíře, jehož žaludek kručí hladem – a právě spatřilo svoji oběť. „Věděl jsem to,“ dokončil to. „Bál jsem se toho.“
O čem to mluví? Bál se čeho? A proč ji nelíbal? „Falone, já-“
„Chci tvou bradavku ve svých ústech.“
„Ano.“ Prosím, ano. To se pořád kvalifikovalo jako líbání. „Pospěš si.“
Strhnul jí župan a odhalil její ňadra. Byly velké. Přetékaly. Bradavky byly růžové, ztvrdlé vrcholky zoufalé. Dlouhou dobu na ni jen tak zíral.
Gloryiny tváře začaly žhnout, a ne touhou. Líbilo se mu to, co viděl? Byl zvyklý na hubené ženy, už jednou Glory odmítl, protože nebyla jeho typ. Jak na to mohla zapomenout?
V rozpacích se po něm natáhla, aby si mohla opět obléknout župan. Držel ho ale pevně.
Jeho rty se zkroutily zamračením. „Co to děláš?“
„Ukončuji to.“
„Nehýbej se.“
„Ne.“
Zesílil sevření na jejich zápěstích a druhou rukou jí zvednul bradu a donutil ji tak podívat se na něj. „Proč to chceš ukončit?“
„Protože.“ Jako by to chtěla říct nahlas. Ale to je možná to, co chtěl. Možná, že takhle ji chtěl potrestat.
Potrestat. Samozřejmě. Jak mohla zapomenout.
Sama sis to způsobila. Slzy ji pálily v očích a klepala se jí brada.
„Co je špatně? Vypadáš, že začneš plakat.“
„Nech mě jít,“ nařídila mu zlomeně a soustředila se na jeho nos, aby se nemusela dívat do těch jeho krásných očí a na jakékoliv emoce, které se tam zrcadlily.
Přešel moment ticha.
„Glory,“ řekl.
Udělej to, podívej se na něj. Přenes se přes to. Podívej se na jeho nechuť a znovu ho nenáviď. Pomalu zvedla pohled. Když se jejich pohledy setkaly, zalapala po dechu. Plál v nich oheň. Napětí stále svíralo jeho rty a po spáncích mu stékal pot. Vypadal, že je na hraně, vzrušený do bodu bolesti.
„Myslím, že jsi to nejkrásnější stvoření, které jsem kdy spatřil. A jak jsem řekl, chci tvou bradavku ve svých ústech, a myslím, že ty ji tam chceš taky.“
Polkla a nebyla schopna mluvit přes ten knedlík v krku.
„Pustím tvé ruce. Můžeš mě odstrčit, nebo si mě můžeš přitáhnout. Volba je na tobě.“
A jen tak. Byla volná. Její paže ji padly kolem boků. Chytila se stromu a pár větví ji poškrábalo na kůži. Ta bodnutí zmírnila její touhu. Byl proti ní takový tvrdý a horký, byl jako cejchovací železo. Puls v jeho krku tepak prudce. Jeho rty byly rudé a nateklé od líbání.
Jeho hruď se přestala hýbat, uvědomila si. Zadržoval dech. Čekal. To poznání ji… obměkčilo. Bál se, že ho opustí?
Třesoucí rukou se natáhla a uchopila jeho erekci.
Zasyčela.
Vršek jeho penisu trčel nad pas jeho džínů. Ve skutečnosti byl materiál tak napnutý, že knoflíček se sám rozepnul.
„Snažíš se mě mučit?“ zavrčel. „Protože to funguje.“
Vážně? Navlhčila si rty a pustila ho. Její ruka byla bez něj prázdná.
Teď zavzdychal.
Navzdory varováním, snažících se proniknout do její mysli, uchopila svá ňadra a zvedla je. „Dotkni se mě.“
Jeho oči se rozšířily překvapivou rozkoší. O moment později se sklonil a olízl jazykem jednu bradavku, pak tu druhou.
Už předtím zažila potěšení, ale nebylo to nic proti tomu, co zažívala teď. Z každé bradavky vedlo neviditelné spojení přímo do jejího středu, jako by lízal přímo její klitoris, zatímco ji olizoval. Tohle byl Falon, muž, o kterém snila roky. Muž, jehož síla a vášeň a syrová intenzita zničily její obranu a donutily ji toužit…
Brzy se vrtěla, nedokázala zůstat v klidu, když plán byl chovat se, jako by nic necítila, aby podkopala jeho sebedůvěru a snažila se ho přesvědčit, že byl nedostačující. On ale nebyl dostačující.
Poškrábal ji svými zuby a ona vzdychla. Jeho prsty putovaly dolů po jejím břiše. Její svaly se třepotaly, když přestal. Glory si připadala, jako by stála na srázu a čekala, až ji někdo strčí… Posune ruku dolů jako předtím, jen… hlouběji?
„Jak jsem kdy mohl najít sílu tě poslat pryč?“ zeptal se chraplavě.
Některé z plamenů uvnitř ní pohasly a ona málem křičela frustrací. Pokud bude stále mluvit, připomínat jí jejich bolestnou historii, tak by mohla vychladnout. „Už nemluv. Zničíš to.“
Zazněl jemný smích. Vršek jednoho z jeho prstů kroužil kolem jejího pupíku, pak cestoval dolů, tentokrát hlouběji. Nořil se do malého trojúhelníku chloupků a lechtal. „Nic to nemůže zničit. Jsi perfektní.“
Ona? Perfektní? Zaujatě roztáhla nohy, aby mu dala prostor, jaký by mohl potřebovat.
Skrz materiál županu jí pak masíroval klitoris.
„Oh, pane Bože,“ zalapala po dechu.
„Až tak?“
„Ano. Víc.“
Nedal jí to, jen si s ní dál hrál a přivedl ji znovu k nekontrolované touze. „Jsi tak mokrá,“ chválil ji. „Pro mě.“
„Ano. Pro tebe.“ Snažila se dosáhnout na jeho ruku, snažila se donutit jeho prsty pracovat tvrději. „Falone.“
„Oh, líbí se mi zvuk mého jména na tvých rtech.“ Jeho jazyk putoval až k její klíční kosti, jeho zuby ji kousaly celou cestu. Otočila hlavu na stranu a on se přisál na její puls. „Chci na kolena. Chci ochutnat místo mezi tvýma nohama. Řekni ano.“ Uchopil do rukou lem jejího županu a začal ho zvedat.
„An-“ Varování se rozsvítilo v její mysli a odstrčilo její potřebu zakřičet ano. Pokud by se dotkl uzlu, našel by pero. Uvědomil by si, že jí vzal větvičku místo toho.
Jeho klouby ji pohladily po stehně a její kolena se stiskla. „Vše, co musíš říct, je ano, a můj jazyk bude uvnitř tebe…“
Jeho tmavá hlava, ponořená mezi jejíma nohama… jedno její koleno omotané kolem jeho ramene… jeho jazyk, nutící ji k orgasmu… Toužila po tom tak moc, až měla slzy v očích. Ale donutila se říct: „Ne,“ a naposledy ho odstrčit.
Bylo to maličké postrčení, ale pustil ji. Těžce oddychoval, oči měl upřené. Ona těžce oddychovala, oči jí stále plály.
„Zašlo to až moc daleko,“ zvládla říct. Zním mu tak bez dechu, jako zním sama sobě?„Tohle teď končí.“
Přejel si rukou přes ústa, jeho pohled nikdy neopustil její obličej. „Oh, chápu. Trest udělen.“
Otočil se a odcházel od ní, a ona na něj chtěla zakřičet, že to nebyl trest, ne pro něj, ale ta slova se zasekla v jejím krku, a pak bylo příliš pozdě, protože jí zmizel z dohledu.