Colin se nikdy necítil jako úplný blbec. Co si, ke všem úrovním pekla, myslel, že dělá, když procházel lesem za měsíčního světla a nesl kabelku? Vím přesně, co dělám. Jsem gentleman, pomyslel si. Můžu být mrtvý, ale rytířství není. Summer nechala kabelku v galerii a já ji vrácím. A ženská kabelka byla posvátná věc. Jen Bohyně věděla, co v Colin se nikdy necítil jako úplný blbec. Co si, ke všem úrovním pekla, myslel, že dělá, když procházel lesem za měsíčního světla a nesl kabelku? Vím přesně, co dělám. Jsem gentleman, pomyslel si. Můžu být mrtvý, ale rytířství není. Summer nechala kabelku v galerii a já ji vrácím. A ženská kabelka byla posvátná věc. Jen Bohyně věděla, co vše se v ní ukrývalo; Colin raději šel na dlouhou procházku o půlnoci, než aby se podíval do té zatracené věci. Díkybohu byla pevně zavřená, ale stále ji držel opatrně, jako by mohla vybuchnout, kdyby ji držel příliš pevně. Nebylo toho moc, co mohl dělat, než to, že ji mohl vrátit. Čím dříve, tím lépe. Jistě, mohl to vydržet a počkat, až si Summer uvědomí, kde ji nechala, a přijde si pro ni. Ale už si mnohým prošla. Mohlo by jí to trvat jeden nebo dva dny, nebo dokonce tři dny, než by se zastavila. No, ale co pak s těmi důležitými věcmi uvnitř kabelky? Jediná věc, kterou mohl udělat a mít čisté svědomí, byla ji hned vrátit. Nebo to bylo alespoň to, čím si vysvětloval jeho ohromnou potřebu ji znovu vidět – a to okamžitě.
Balík, který byl opatrně zabalený do vkusného černého, ručně vyrobeného papíru galerie, byl zatracená známka toho, že racionalita vyletěla komínem.
Nebo možná ne. Colin pokrčil svými širokými rameny. Proč se schovávat za racionalitu? Dvořil se ženě. To nebylo nic, za co by se měl cítit hloupě, i když to znamenalo, že nesl její kabelku skrz les, zatímco růžové okvětní lístky lásky padaly z nebe a víly se otravně smály, když si nahé hrály na schovávanou mezi stromy. Bohyně, víly byly otravné!
Colin se podíval na vílu se stříbrnými křídly a růžovými vlasy, která blízko něho dováděla a věnovala upírovi koketní úsměv, který byl jasným pozváním ´pojď ke mně´.
„Nemám zájem,” řekl přísně a věnoval nahému stvoření temný pohled.
Víla nebyla vůbec dotčena, pokrčila jemnými rameny a odtančila.
Colin se za ni zamračil. Víly ho nikdy nezajímaly. Vlastně, když o tom teď tak přemýšlel, už to bylo dlouho, kdy ho nějaká žena zaujala. Kdyby měl být úplně upřímný, tak by musel přiznat, že ho žádná žena jako tato tolik neovlivnila. A to nebylo proto, že by byla krásná a zajímavá. Summer mu přinesla sluneční svit!
Summer… Colin cítil nutkání se zasmát nahlas. To jméno jí sedělo perfektně. Jistě, věděl, že by řekla, že celá ta věc se slunečním svitem byla díky tomu, jak její magie reagovala na kouzla, ale pletla by se. Cítil sluneční svit na ní, cítil ho v jejím doteku od té doby, kdy ji vzal za ruku.
Po tom, co žil v temnotě tak dlouho, existovala jedna věc, kterou rozeznal bez zaváhání, a to byl dotek slunce. A on musel mít více toho doteku. Takže se jí bude dvořit tak dlouho, dokud ji nevyhraje.
„Jsi tu tak jiný,” řekla mu na balkoně a vypadalo to, že se jí ten rozdíl líbil. Colin byl jiný. Byl znovu sám sebou – nebo alespoň předupířím sám sebou. Nekonečná noc se na něm podepsala tak, že se stal temným jako jeho okolí. Dokonce i jeho ranč se pro něj stal tmavým místem. Níkdy nebude schopen vyjít ven na svůj pozemek, pracovat se svými koňmi nebo se starat o dobytek za denního světla. Najal pracovníky, kteří to dělali za něj. Ale celé roky našel útěchu v nočních procházkách po jeho zemi – pronásledoval poslední paprsky slunečního svitu, jak den neochotně ustupoval noci, a pak, na oplátku, noc ustoupila slunci, které nevyhnutelně získalo nebe. Nebylo to tak dávno. Nedávno se jeho život zdál jako nekončící temnota, jeho milovaný ranč již nebyl svobodou a otevřeným prostorem, ale jen další pozlacená klec, kde noc pokračuje v jeho věznění.
Život v temnotě se na něm podepsal a také zatemnil jeho osobnost. A to nebyl skutečně on. Byl tím, do čeho ho jeho upíří prokletí proměnilo. Summer to mohla změnit; Summer mohla změnit všechno, a on to tak chtěl. Chtěl být tím Colinem, který se znovu smál a žil a miloval.
Takže zavolal přes moře svému bratrovi, který stále vyspával na své cestě kolem gay Paříže, a Barnabas mu řekl, že Summer bydlí v chatě své sestry Candice, chatě, která stála na mýtině na jižním konci borovicového lesa, který obklopoval Mysterii. Proto právě procházel řečeným lesem se Summeřinou kabelkou a dárkem pro ni, a proč právě teď stál na kraji lesa a hleděl na jasně osvětlenou malou chatu s útulnou verandou kolem domu.
Colin se zhluboka nadechl. Sluneční svit a med – to mohl cítit i odtud. Musela být doma. Vyrazil dopředu a říkal si, že nervózní pocit v jeho žaludku nebyly nervy, bylo to jen očekávání. Což bylo pouze přirozené; byly to již roky, co se zajímal o ženu dost na to, aby ji skutečně dobýval. Prostě si potřeboval vzpomenout, že mu to se ženami šlo. Okouzlující – tak ho dříve popisovali. Mohl být trošku zrezivělý, že bude muset kopat hluboko, aby získal svoje staré kouzlo, a Summer by chtěla vidět-
Dveře chaty se otevřely a Colin se ihned zastavil, když se ve vstupu objevila silueta muže. Summer se k muži přidala a Colinův pohled se na ni zaměřil a vytěsnil toho muže a noc a vlastně vše. Jen ne tuto úžasnou ženu, jenž pro něj byla oživlým snem.
Miloval, co měla na sobě. Sukně byla jemná a ženská a doplňovala ji krémově žlutá halenka a zlatá barva jejích vlasů vypadala tak, jak byla cítit: jako zhmotnění slunečního svitu a sladkosti. Chtěl ji vzít do náruče a přitisknout její měkkost k jeho tělu a vdechovat její vůni, dokud bude muset bojovat sám se sebou, aby nevybuchl.
Pak se ten muž pohnul a zastínil mu pohled na Summer. S rostoucím pocitem hrůzy Colin sledoval toho blba, jak ji nonšalantně objal kolem ramene. Další vůně k němu zavanula: a to vůně citrónu a smíchu a… a… víly?
Ten kretén, co se snažil ukrást jeho sluneční svit, byl víla? Jeho brada se napnula a cítil se, jako by ho někdo bouchl palicí do břicha, když se Bohyní zapovězená víla naklonila a začala jemně Summer líbat. Chvíli Colin stál na místě, jako by vrostl do země. Pak se s malým zhnuseným odfrknutím otočil a splynul zase s temnotou lesa.
Z dohledu chaty Colin přecházel sem a tam… a sem a tam… a sem a tam. Měl nutkání její kabelku zahodit do větví nejbližší borovice a roztrhat pečlivě zabalený balíček na milion kousků, ale ovládl se, i když jen stěží.
Summer říkala, že má přítele, ale tehdy cítil pouze její pach a žádný náznak muže. A určitě necítil ten zasraný blonďatý citrón! Přesto tu ta víla byla – v jejím domě – se svými rty na jejích.
Dobře. Fajn. Měl čekat, že žena, která je aktraktivní jako Summer, bude mít další nápadníky. Prostě bude muset svou hru urychlit. Pro ten citrón byl více než jen soupeř. Víly, i ti okřídlení muži, byly vrtošivé děvky. To Summer nevěděla? Možná ne. Jeho bratr mu řekl, že se právě vrátila poté, co byla čtyři roky na vysoké. Možná neměla příliš velké zkušenosti s mužskými vílami. Colinova čelist se znovu zatnula a jeho dlaně se zaťaly do pěstí. Ztluče ten zatracený citrón do malých žlutých skvrnek, pokud jí nějak ublíží.
Když konečně potlačil svůj vztek a vrátil se k chatě Summer, světla byla už zhasnutá. Vůně citrónu už ve vzduchu nebyla cítit, a to mu pomohlo se uklidnit. Ten zatracený citrón nezůstal přes noc. Colin nechal svůj dárek na verandě těsně před rozedněním.
Ráno bylo úžasné. Bylo zvláštní, jak zbavení se staré posedlosti mohlo pročistit její pohled na svět. Její plán ztroskotal, ale to neznamenalo, že nemohla začít pracovat na novém… na novém, kterým by mohl být vysoký a temný a krásný muž. Vážně neměla být tak posedlá kontrolou. A mimo to byla schopná zvládnout upíra. Určitě zvládla vílu. Určitě ji zajímal Colin, nebo si alespoň myslela, že se o něj zajímala. No, cestou ze školy se zastaví v galerii, aby si vyzvedla svou kabelku. Pak uvidí, jestí mezi ní a upírem je nějaká přitažlivost, a pak se podle toho přizpůsobí.
Summer se cítila úžasně naživu a šťastně, když si roztírala rybízový džem na toast a žvýkala ho, když pospíchala z chaty do školy – a málem zakopla a spadla přes haldu věcí před jejími dveřmi.
„Co to-“ Summer si třela koleno, na kterém přistála, a podívala se na hromadu… „Moje kabelka,” zamumlala. Byla to její kabelka. Přímo před jejími dveřmi. Hned vedle ní byl položený balíček zabaleny do drahého černého papíru. Byla na tom jednoduchá slonovinová kartička, na které prostě stálo ´Pro Summer´ starým rukopisem. Zaujatě zvedla kartičku a pak opatrně otevřela balíček, tak aby nepoškodila nádherný papír.
Summer zalapala po dechu a byla v úžasu. Byla to kopie obrazu Romea a Julie, olejová malba na plátně a zarámovaná v překrásném zlatém dřevěném rámu.
„Colin,” zašeptala a cítila pocit nadšení, jak jí prochází při zvuku jeho jména.
„To by mohla být ta nejromantičtější věc, kterou jsem kdy slyšela,” Jenny řekla nad skoro jedlým obědem, který si koupily ve zvracovně, tedy školní jídelně.
„Musí to být od něj. Že?”
Jenny protočila oči. „Samozřejmě, že je to od něj. Haló! Přinesl ti zpět kabelku a – teď mě oprav, pokud se pletu, ale věřím, že je jediným upírem, se kterým jsi byla zakleta do obrazu R aj.”
„Určitě jediný.”
„Ten upír se ti dvoří.”
„Dvoří? To slovo stále existuje?”
„Ano. A je to to, co právě dělá. Takže se připrav.”
„Na co?”
Jenny zavrtěla smutně hlavou. „Oh, chudáčku dítě. Myslím si, že tvůj upír je už na hřišti pravděpodobně nejméně dvě stě let.”
Summer zamrkala. „Není to můj upír.”
„Přesto,” řekla Jenny.
„Dvě stě,” řekla Summer, jako by nic neřekla. „Jako dvě stě let starý?”
„Jo.”
„Vau.”
„A ten velice vkusný, drahý a sexy dárek ukazuje, jak se muži uměli dvořit ženám.”
„Vau.” Summer přemýšlela nad tím, co Jenny řekla, zatímco se snažila rozkousat svůj sojový burger. „Jdu tam,” řekla rozhodně.
„Do galerie?”
„Ano. Půjdu mu poděkovat za obraz. A za vrácení kabelky. Plus, uh, ráda bych se ujistila, že nedošlo k žádnému nedoruzumění v tom, co mohl včera večer vidět.”
„Nerozumím.”
„Ken mě políbil na dobrou noc.”
„A? Řekla jsi, že o něj nemáš vůbec žádný zájem.”
„To jsem řekla a jeho polibek to zpečetil. Ale nejdříve jsem si myslela, že bych mu měla dát šanci, což znamenalo mu jeho polibek vrátit.”
„Znovu, a?”
„No, zrovna jsem ho líbila a dívala se přes jeho rameno a myslela na měsíc a na učební plán, když jsem si myslela, že jsem něco zahlédla – nebo někoho – venku na okraji lesa. Pak jsem další den ráno našla svou kabelku a obraz na své verandě.”
„Počkej, vrať se. Kenny tě líbal a ty jsi myslela na učební plán a takové kraviny?”
Summer přikývla.
„To je zatracená smůla. Netuším, co se posledních pár dní děje s vílami. Kenny–ušáček nehraje na můj zvonek – ale zatraceně! Je víla, stvoření fey, které je stvořené k sexu a rozpustilosti. Měl by být schopen udržet při líbání ženskou pozornost.”
„Nebuď na něj zlá. Prostě mě políbil Colin, a to pro Kennyho zrovna nehrálo.”
Jenny protočila oči. „Ale pořád jsi mlela o tom, jak se o toho upíra vůbec nezajímáš a jak není tvůj typ a jak nezapadá do tvého šíleného plánu kontroly.”
„Nejsem šílenec přes plánování, nebo alespoň ne pořád. Kromě toho, Colin nemusí být přesně to, jsem si myslela, že je můj typ, ale je určitě lepší v líbání než Ken.”
„Velké překvapení,” řekla Jenny.
„Buď hodná,” řekla Summer.
Jenny znovu protočila oči.
„Jak jsem řekla, zítra po škole se zastavím v galerii. Tentokrát tam budeme jenom já a on a ne plný autobus hormonů a virů. Možná znovu přeskočí jiskra, možná ne. Ale dám mu šanci.”
„Dobrý nápad. A když už mluvíme o hormonech a virech, pořád jsem se nerozhodla, jaký trest uložím tomu Purdomovi za to zatracený kouzlo, které včera seslal. Pořád hledám jeho komplice.”
„Možná bys měla vyslechnout McArtera; jsou to kámoši. Oh, a pamatuj, neříkej mu o mé magii,” dodala rychle Summer.
„Pochopila jsem to, už když jsi mi to řekla stokrát. Neboj se, myslím, že je vtipné, že neví o tvé magii. Nutí je to si myslet, že jejich magie je totálně mimo, což je dobré pro ně. Neměli by používat kouzla ve škole nebo na školních událostech. Spratci,” řekla Jenny a oči jí zářily.
Zvonek zazvonil a obě ženy vzdychly. „Zpátky do boje,” řekla Jenny.
„Myslíš, že je možné, aby prváci Shakespeara umřeli?” zeptala se Summer.
„Jeden může jenom doufat,” řekla Jenny.
še se v ní ukrývalo; Colin raději šel na dlouhou procházku o půlnoci, než aby se podíval do té zatracené věci. Díkybohu byla pevně zavřená, ale stále ji držel opatrně, jako by mohla vybuchnout, kdyby ji držel příliš pevně. Nebylo toho moc, co mohl dělat, než to, že ji mohl vrátit. Čím dříve, tím lépe. Jistě, mohl to vydržet a počkat, až si Summer uvědomí, kde ji nechala, a přijde si pro ni. Ale už si mnohým prošla. Mohlo by jí to trvat jeden nebo dva dny, nebo dokonce tři dny, než by se zastavila. No, ale co pak s těmi důležitými věcmi uvnitř kabelky? Jediná věc, kterou mohl udělat a mít čisté svědomí, byla ji hned vrátit. Nebo to bylo alespoň to, čím si vysvětloval jeho ohromnou potřebu ji znovu vidět – a to okamžitě.
Balík, který byl opatrně zabalený do vkusného černého, ručně vyrobeného papíru galerie, byl zatracená známka toho, že racionalita vyletěla komínem.
Nebo možná ne. Colin pokrčil svými širokými rameny. Proč se schovávat za racionalitu? Dvořil se ženě. To nebylo nic, za co by se měl cítit hloupě, i když to znamenalo, že nesl její kabelku skrz les, zatímco růžové okvětní lístky lásky padaly z nebe a víly se otravně smály, když si nahé hrály na schovávanou mezi stromy. Bohyně, víly byly otravné!
Colin se podíval na vílu se stříbrnými křídly a růžovými vlasy, která blízko něho dováděla a věnovala upírovi koketní úsměv, který byl jasným pozváním ´pojď ke mně´.
„Nemám zájem,” řekl přísně a věnoval nahému stvoření temný pohled.
Víla nebyla vůbec dotčena, pokrčila jemnými rameny a odtančila.
Colin se za ni zamračil. Víly ho nikdy nezajímaly. Vlastně, když o tom teď tak přemýšlel, už to bylo dlouho, kdy ho nějaká žena zaujala. Kdyby měl být úplně upřímný, tak by musel přiznat, že ho žádná žena jako tato tolik neovlivnila. A to nebylo proto, že by byla krásná a zajímavá. Summer mu přinesla sluneční svit!
Summer… Colin cítil nutkání se zasmát nahlas. To jméno jí sedělo perfektně. Jistě, věděl, že by řekla, že celá ta věc se slunečním svitem byla díky tomu, jak její magie reagovala na kouzla, ale pletla by se. Cítil sluneční svit na ní, cítil ho v jejím doteku od té doby, kdy ji vzal za ruku.
Po tom, co žil v temnotě tak dlouho, existovala jedna věc, kterou rozeznal bez zaváhání, a to byl dotek slunce. A on musel mít více toho doteku. Takže se jí bude dvořit tak dlouho, dokud ji nevyhraje.
„Jsi tu tak jiný,” řekla mu na balkoně a vypadalo to, že se jí ten rozdíl líbil. Colin byl jiný. Byl znovu sám sebou – nebo alespoň předupířím sám sebou. Nekonečná noc se na něm podepsala tak, že se stal temným jako jeho okolí. Dokonce i jeho ranč se pro něj stal tmavým místem. Níkdy nebude schopen vyjít ven na svůj pozemek, pracovat se svými koňmi nebo se starat o dobytek za denního světla. Najal pracovníky, kteří to dělali za něj. Ale celé roky našel útěchu v nočních procházkách po jeho zemi – pronásledoval poslední paprsky slunečního svitu, jak den neochotně ustupoval noci, a pak, na oplátku, noc ustoupila slunci, které nevyhnutelně získalo nebe. Nebylo to tak dávno. Nedávno se jeho život zdál jako nekončící temnota, jeho milovaný ranč již nebyl svobodou a otevřeným prostorem, ale jen další pozlacená klec, kde noc pokračuje v jeho věznění.
Život v temnotě se na něm podepsal a také zatemnil jeho osobnost. A to nebyl skutečně on. Byl tím, do čeho ho jeho upíří prokletí proměnilo. Summer to mohla změnit; Summer mohla změnit všechno, a on to tak chtěl. Chtěl být tím Colinem, který se znovu smál a žil a miloval.
Takže zavolal přes moře svému bratrovi, který stále vyspával na své cestě kolem gay Paříže, a Barnabas mu řekl, že Summer bydlí v chatě své sestry Candice, chatě, která stála na mýtině na jižním konci borovicového lesa, který obklopoval Mysterii. Proto právě procházel řečeným lesem se Summeřinou kabelkou a dárkem pro ni, a proč právě teď stál na kraji lesa a hleděl na jasně osvětlenou malou chatu s útulnou verandou kolem domu.
Colin se zhluboka nadechl. Sluneční svit a med – to mohl cítit i odtud. Musela být doma. Vyrazil dopředu a říkal si, že nervózní pocit v jeho žaludku nebyly nervy, bylo to jen očekávání. Což bylo pouze přirozené; byly to již roky, co se zajímal o ženu dost na to, aby ji skutečně dobýval. Prostě si potřeboval vzpomenout, že mu to se ženami šlo. Okouzlující – tak ho dříve popisovali. Mohl být trošku zrezivělý, že bude muset kopat hluboko, aby získal svoje staré kouzlo, a Summer by chtěla vidět-
Dveře chaty se otevřely a Colin se ihned zastavil, když se ve vstupu objevila silueta muže. Summer se k muži přidala a Colinův pohled se na ni zaměřil a vytěsnil toho muže a noc a vlastně vše. Jen ne tuto úžasnou ženu, jenž pro něj byla oživlým snem.
Miloval, co měla na sobě. Sukně byla jemná a ženská a doplňovala ji krémově žlutá halenka a zlatá barva jejích vlasů vypadala tak, jak byla cítit: jako zhmotnění slunečního svitu a sladkosti. Chtěl ji vzít do náruče a přitisknout její měkkost k jeho tělu a vdechovat její vůni, dokud bude muset bojovat sám se sebou, aby nevybuchl.
Pak se ten muž pohnul a zastínil mu pohled na Summer. S rostoucím pocitem hrůzy Colin sledoval toho blba, jak ji nonšalantně objal kolem ramene. Další vůně k němu zavanula: a to vůně citrónu a smíchu a… a… víly?
Ten kretén, co se snažil ukrást jeho sluneční svit, byl víla? Jeho brada se napnula a cítil se, jako by ho někdo bouchl palicí do břicha, když se Bohyní zapovězená víla naklonila a začala jemně Summer líbat. Chvíli Colin stál na místě, jako by vrostl do země. Pak se s malým zhnuseným odfrknutím otočil a splynul zase s temnotou lesa.
Z dohledu chaty Colin přecházel sem a tam… a sem a tam… a sem a tam. Měl nutkání její kabelku zahodit do větví nejbližší borovice a roztrhat pečlivě zabalený balíček na milion kousků, ale ovládl se, i když jen stěží.
Summer říkala, že má přítele, ale tehdy cítil pouze její pach a žádný náznak muže. A určitě necítil ten zasraný blonďatý citrón! Přesto tu ta víla byla – v jejím domě – se svými rty na jejích.
Dobře. Fajn. Měl čekat, že žena, která je aktraktivní jako Summer, bude mít další nápadníky. Prostě bude muset svou hru urychlit. Pro ten citrón byl více než jen soupeř. Víly, i ti okřídlení muži, byly vrtošivé děvky. To Summer nevěděla? Možná ne. Jeho bratr mu řekl, že se právě vrátila poté, co byla čtyři roky na vysoké. Možná neměla příliš velké zkušenosti s mužskými vílami. Colinova čelist se znovu zatnula a jeho dlaně se zaťaly do pěstí. Ztluče ten zatracený citrón do malých žlutých skvrnek, pokud jí nějak ublíží.
Když konečně potlačil svůj vztek a vrátil se k chatě Summer, světla byla už zhasnutá. Vůně citrónu už ve vzduchu nebyla cítit, a to mu pomohlo se uklidnit. Ten zatracený citrón nezůstal přes noc. Colin nechal svůj dárek na verandě těsně před rozedněním.
Ráno bylo úžasné. Bylo zvláštní, jak zbavení se staré posedlosti mohlo pročistit její pohled na svět. Její plán ztroskotal, ale to neznamenalo, že nemohla začít pracovat na novém… na novém, kterým by mohl být vysoký a temný a krásný muž. Vážně neměla být tak posedlá kontrolou. A mimo to byla schopná zvládnout upíra. Určitě zvládla vílu. Určitě ji zajímal Colin, nebo si alespoň myslela, že se o něj zajímala. No, cestou ze školy se zastaví v galerii, aby si vyzvedla svou kabelku. Pak uvidí, jestí mezi ní a upírem je nějaká přitažlivost, a pak se podle toho přizpůsobí.
Summer se cítila úžasně naživu a šťastně, když si roztírala rybízový džem na toast a žvýkala ho, když pospíchala z chaty do školy – a málem zakopla a spadla přes haldu věcí před jejími dveřmi.
„Co to-“ Summer si třela koleno, na kterém přistála, a podívala se na hromadu… „Moje kabelka,” zamumlala. Byla to její kabelka. Přímo před jejími dveřmi. Hned vedle ní byl položený balíček zabaleny do drahého černého papíru. Byla na tom jednoduchá slonovinová kartička, na které prostě stálo ´Pro Summer´ starým rukopisem. Zaujatě zvedla kartičku a pak opatrně otevřela balíček, tak aby nepoškodila nádherný papír.
Summer zalapala po dechu a byla v úžasu. Byla to kopie obrazu Romea a Julie, olejová malba na plátně a zarámovaná v překrásném zlatém dřevěném rámu.
„Colin,” zašeptala a cítila pocit nadšení, jak jí prochází při zvuku jeho jména.
„To by mohla být ta nejromantičtější věc, kterou jsem kdy slyšela,” Jenny řekla nad skoro jedlým obědem, který si koupily ve zvracovně, tedy školní jídelně.
„Musí to být od něj. Že?”
Jenny protočila oči. „Samozřejmě, že je to od něj. Haló! Přinesl ti zpět kabelku a – teď mě oprav, pokud se pletu, ale věřím, že je jediným upírem, se kterým jsi byla zakleta do obrazu R aj.”
„Určitě jediný.”
„Ten upír se ti dvoří.”
„Dvoří? To slovo stále existuje?”
„Ano. A je to to, co právě dělá. Takže se připrav.”
„Na co?”
Jenny zavrtěla smutně hlavou. „Oh, chudáčku dítě. Myslím si, že tvůj upír je už na hřišti pravděpodobně nejméně dvě stě let.”
Summer zamrkala. „Není to můj upír.”
„Přesto,” řekla Jenny.
„Dvě stě,” řekla Summer, jako by nic neřekla. „Jako dvě stě let starý?”
„Jo.”
„Vau.”
„A ten velice vkusný, drahý a sexy dárek ukazuje, jak se muži uměli dvořit ženám.”
„Vau.” Summer přemýšlela nad tím, co Jenny řekla, zatímco se snažila rozkousat svůj sojový burger. „Jdu tam,” řekla rozhodně.
„Do galerie?”
„Ano. Půjdu mu poděkovat za obraz. A za vrácení kabelky. Plus, uh, ráda bych se ujistila, že nedošlo k žádnému nedoruzumění v tom, co mohl včera večer vidět.”
„Nerozumím.”
„Ken mě políbil na dobrou noc.”
„A? Řekla jsi, že o něj nemáš vůbec žádný zájem.”
„To jsem řekla a jeho polibek to zpečetil. Ale nejdříve jsem si myslela, že bych mu měla dát šanci, což znamenalo mu jeho polibek vrátit.”
„Znovu, a?”
„No, zrovna jsem ho líbila a dívala se přes jeho rameno a myslela na měsíc a na učební plán, když jsem si myslela, že jsem něco zahlédla – nebo někoho – venku na okraji lesa. Pak jsem další den ráno našla svou kabelku a obraz na své verandě.”
„Počkej, vrať se. Kenny tě líbal a ty jsi myslela na učební plán a takové kraviny?”
Summer přikývla.
„To je zatracená smůla. Netuším, co se posledních pár dní děje s vílami. Kenny–ušáček nehraje na můj zvonek – ale zatraceně! Je víla, stvoření fey, které je stvořené k sexu a rozpustilosti. Měl by být schopen udržet při líbání ženskou pozornost.”
„Nebuď na něj zlá. Prostě mě políbil Colin, a to pro Kennyho zrovna nehrálo.”
Jenny protočila oči. „Ale pořád jsi mlela o tom, jak se o toho upíra vůbec nezajímáš a jak není tvůj typ a jak nezapadá do tvého šíleného plánu kontroly.”
„Nejsem šílenec přes plánování, nebo alespoň ne pořád. Kromě toho, Colin nemusí být přesně to, jsem si myslela, že je můj typ, ale je určitě lepší v líbání než Ken.”
„Velké překvapení,” řekla Jenny.
„Buď hodná,” řekla Summer.
Jenny znovu protočila oči.
„Jak jsem řekla, zítra po škole se zastavím v galerii. Tentokrát tam budeme jenom já a on a ne plný autobus hormonů a virů. Možná znovu přeskočí jiskra, možná ne. Ale dám mu šanci.”
„Dobrý nápad. A když už mluvíme o hormonech a virech, pořád jsem se nerozhodla, jaký trest uložím tomu Purdomovi za to zatracený kouzlo, které včera seslal. Pořád hledám jeho komplice.”
„Možná bys měla vyslechnout McArtera; jsou to kámoši. Oh, a pamatuj, neříkej mu o mé magii,” dodala rychle Summer.
„Pochopila jsem to, už když jsi mi to řekla stokrát. Neboj se, myslím, že je vtipné, že neví o tvé magii. Nutí je to si myslet, že jejich magie je totálně mimo, což je dobré pro ně. Neměli by používat kouzla ve škole nebo na školních událostech. Spratci,” řekla Jenny a oči jí zářily.
Zvonek zazvonil a obě ženy vzdychly. „Zpátky do boje,” řekla Jenny.
„Myslíš, že je možné, aby prváci Shakespeara umřeli?” zeptala se Summer.
„Jeden může jenom doufat,” řekla Jenny.