Summer si ve zpětném zrcátku zkontrolovala rtěnku, uhladila si vlasy a pocítila bláznivou vděčnost, že ten den bylo jasno a bez vlhkosti ve vzduchu, což znamenalo, že její vlasy budou mít dobrý den. Podívala se na vstup do Temných Stínů. Žádná další auta poblíž neparkovala a ona v duchu držela palce, aby tři hodiny odpoledne byly příliš brzy pro večerní návštěvníky a příliš pozdě pro ty obědové, takže by měla být galerie prázdná! No, kromě Colina.
Měla by to udělat. Měla by jít dovnitř, usmát se, poděkovat za vrácení kabelky a za krásný dárek. Měla by přijít na způsob, jak mu naznačit, že Kenny je historie. A možná, jen možná, by mohla zjistit, jestli to úžasné zajiskření, které mezi nimi včera proběhlo, bylo víc než jen náhoda. Pak by mohla uvažovat nad tím, že by poupravila svůj plán budoucnosti tak, aby zahrnoval i jeho.
Předtím, než mohla vycouvat, se Summer donutila vystoupit z auta a vstoupit do tmavé, chladné galerie.
Její první myšlenka byla, že její předtucha byla správná, vypadalo to, že galerie byla prázdná. Její druhá myšlenka byla, že jí bylo nepříjemné, jak tam sama stála jen s pocitem, že ji někdo pozoruje.
S pocitem, že ji někdo pozoruje?
Určitě. Mohla cítit ty oči, tmavé, hladové a intenzivní. Jako by ji přitáhl pohledem, otočila hlavou a pohlédla hlouběji do stínů galerie. Jistě, Colin tam stál s pohledem upřeným na ni.
"Dobré odpoledne, Summer,"řekl.
Jeho hlas jí připomněl tmavou čokoládu, víno a sex.
"Ahoj," vykoktala, nesnášela, jak nervózně to znělo. Pak si odkašlala a znovu nad sebou získala kontrolu. "Doufám, že nevadí, že jsem sem přišla jen tak."
Jeho rty se lehce zvlnily. "Je to galerie. Je myšleno, aby sem lidi chodili."
"Pak jsem ráda, že jsem měla tu správnou myšlenku,"řekl a sama se usmála.
"A já jsem rád, že jsi přišla. Chtěl jsem tě znovu vidět. Chtěla bys jít dozadu ke mně do kanceláře?"
"Ano, ano, chtěla."
Summeřin úsměv se prohloubil, když následovala Colina a získala tak excelentní výhled na jeho pevný zadek. Vedl ji přes místnost, kde visel obraz Romea a Julie, dozadu nenápadnými dveřmi, které se otevřely do zdobené, úzkostlivě dekorované kanceláře.
"Tohle určitě nejsi ty,"řekla a pohladila přitom zadní část pozlaceného křesla Louis-Něco-nebo-Něco. Pak vzhlédla, aby se pokusila odhadnout, jestli ho neurazila.
Jednoduše pokrčil rameny. "Máš pravdu. Tohle je Barnabasova kancelář a je to typický on. Má rád pompéznost a okázalost a spoustu zlata."
"A co máš rád ty?" Summer slyšela, jak její ústa pronášejí otázku, která ji automaticky proletěla hlavou. Zavřela ústa. Většinou měla kontrolu nad tím, že prohlásila první věc, která jí proběhla myslí, ale zjistila, že je ráda, že tuto schopnost na čas ztratila, když jeho oči potemněly a zintenzivěly, když jí odpovídal.
"Pokud myslíš dekoraci, mám raději masivní, i když si nemyslím, že dům je skutečný domov bez ženského doteku." Upír zamrkal, očividně překvapený svou odpovědí, a pak se skoro stydlivě na Summer usmál. "Myslím, že je to poprvé, co jsem si to přiznal."
"Přiznal, že máš rád ženský dotek?" usmála se jemně.
Jeho pohled zachytil ten její. "Přiznal, že potřebuji ženský dotek,"řekl. "Ale neměl bych být překvapený. Zvláštně jsi mě poznamenala, Summer."
"A je to dobře nebo špatně?" zeptala se.
"Pro mě je to určitě dobře."řekl.
Hleděli na sebe tak dlouho, dokud Summer nezačalo být nepříjemné horko jeho zkoumavého pohledu. "Děkuji, že jsi mi vrátil mou kabelku,"řekla a snažila se tak zmírnit elektrické napětí mezi nimi slovy. "A rozhodně miluji ten obraz Romea a Julie. Děkuji ti za něj."
"Jsem rád, že se ti líbí. Chtěl jsem ti dát něco, co ti připomene včerejší den."
"Je pro mě docela těžké to zapomenout,"řekla Summer.
"Pro mě také." Colin se přiblížil. "Včerejší den pro mě hodně znamenal. Slunce jsem na své kůži necítil už roky. Není to něco, co bych si přál zapomenout."
"Víš, že jsem to neudělala schválně. Nemůžu ti znovu přinést slunce." Summer zjistila, že je pro ni těžké racionálně přemýšlet, když stál tak blízko, ale její mysl pracovala dost dobře na to, že chtěla, aby mezi nimi bylo jasno, že je nemůže dostat zpět do obrazu; že mu nemůže přivést sluneční svit.
Colin se dotkl její tváře. "Mýlíš se."
Summer se zachvěla. Jeho dotek byl studený, ale její kůže pod jeho prsty ožila vášní.
Ty jsi můj sluneční svit.
Summer vyskočila při zvuku jeho hlasu ve své hlavě.
"Slyšela jsi to, že ano?"řekl.
"Ano," zašeptala. "Také jsem tě slyšela, jak jsi na mě včera volal přes celou místnost."
Temná intenzita se mu navrátila do očí a promluvil s takovou emocí, takovou vášní, že Summeřino srdce začalo rychleji bít a její dech se prohloubil.
"Neznáš mě a já neznám tebe, ale od té doby, co jsem se tě včera dotkl, je mezi námi něco, co jsem nikdy nezažil. Říkáš, že mi nemůžeš přinést sluneční svit, ale přesto tvoje pokožka, tvůj dech, tvé vlasy a dokonce tvé oči barvy letní oblohy - celá ty jsi pro mě světlem a leskem. Jakoby nějak, kouzlem jsi doslova mé léto, můj sluneční svit."
"Já - já nevím, jak je to možné. Jsem to jen já." Summer si nemohla pomoct a vložila svou tvář do jeho doteku. Jeho vůně a dotek byly toxické a ona nechtěla nic víc, než se dostat co nejblíže k němu.
"Také tomu nerozumím, ale jsi nečekaným darem, který plánuji opatrovat. Pokud mě necháš. Dáš mi šanci, Summer?" Colin nadzvedl její bradu. "Uvědomuji si, že nejsem takový, na co jsi zvyklá - nejsem tím, koho bys považovala za přítele. " Zavrčel to slovo. "A včera jsi řekla, že někoho vídáš."
"Nevídám,"řekla.
"Ne?"
"Nevídám se s nikým." Hleděla do jeho temných očí a byla okouzlena jeho blízkostí.
"Ale včera večer..."
"Nic to nebylo. Nic mezi námi není. Kenny není můj přítel."
"Viděl jsem-" začal.
"Viděl jsi ho, jak mě líbá. Byl to, no, jednoduše test. Chtěla jsem vědět, zda mě přiměje se cítit stejně, tak jako jsi mě přiměl cítit ty."
"A přiměl?"
"Ne,"řekla Summer a hleděla upírovi do očí. "Ani zdaleka. To je jeden z důvodů, proč jsem zde. Musela jsem vědět, zda je to stále mezi námi,"řekla jemně.
"To?"
"To jiskření mezi námi."
Colin se usmál. "Stále to je zde. Nech mě tě ochutnat, sluníčko, a dokážu ti to."
"Ano," zašeptala se a už se k němu nakláněla.
Colin se nezmocnil jejích úst hned. Místo toho do sebe vdechoval její vůni a dotýkal se jí a smíchával tak dech s dechem. "Chci tě víc, než si dokážeš představit." Promluvil proti její kůži. "Když se tě dotknu, tak jsem znovu naživu. Můžu cítit na své tváři slunce." Mazlil se s jejím krkem a pak pohřbil svou ruku do jejích hustých blonďatých vlasů a vdechl vůni slunce a medu, který ho k ní tak přitahoval.
"Polib mě, Coline," zamumlala.
S tlumeným zvukem se jeho ústa konečně setkala s jejími a lehce vymazávala jakoukoliv vzpomínku na Kenův jemný, sladký, nudný polibek. Jeho pokožka nevyzařovala takové teplo jako den před tím, ale na tom nezáleželo. Byl to stále on a Summer toužila po jeho chuti a doteku tak, jak ještě nikdy za celý její život.
Když se konečně od sebe odtrhli, jen na sebe oslněně hleděli. "Co je to mezi námi?"řekla Summer. "Je to bláznivé. Je to jako lidská verze šanty kočičí."
Jeho úsměv jí sebral zbývající vzduch. "Jsem tvoje šanta; ty jsi můj sluneční svit. Myslím, že tvoříme skvělý pár."
"Ale já tě vůbec neznám. Jsi prakticky cizinec."
Colin ji vzal za ruku a propletl si prsty s jejími teplými. "Můžeš říct, že jsme cizinci, když se dotýkáme?"
Summer se podívala na jejich propletené ruce. Jeho byly tak bledé a velké a silné, a její byly opálené z práce na sestřině zahradě. Byli úplné protiklady. Byl úplný opak všeho, v co věřila, že celé ty roky chtěla. Přesto měl pravdu; když se dotkli, něco tam bylo, a to něco necítila s žádným jiným mužem.
"Coline, musíme zpomalit. Musím přemýšlet o -"
Zvonek, který zazněl při otevírání dveří do galerie, je přiměl oba dva vyskočit. Colin se temně podíval přes rameno. "Hned se jich zbavím a zavřu galerii, pak si můžeme promluvit." Jako úžasný gentleman, jako ze starých časů, ji políbil na ruku před tím, než vyšel z místnosti, ale zastavil se ve dveřích a otočil se na ni. "Měla jsi pravdu, Summer. Vážně mě neznáš a já neznám tebe. Ale vím, že mezi námi je něco speciálního. Po této zemi už chodím déle než ty - o několik stovek let a něco." Zírala na něj. Byl každý o tolik let starší než ona? Colinův úsměv byl smutný a jeho oči pronásledovala samota, když pokračoval. "Můžu ti slíbit, že za ty dlouhé roky svého života, jsem nikdy necítil to, co cítím, když vdechuji vůni tvé kůže. Pokud cítíš jen zlomek toho, co cítím já, jak nám můžeš nedat šanci?"
"Co když je tohle všechno jen díky mé praštěné magii?" zeptala se.
"Co když není?"řekl Colin.
Pak se otočil a odešel z místnosti.
Summeřina kolena byla slabá a ona si sedla na nejbližší pozlacené křeslo. Co se to s nimi děje? Jedna věc byla jistá, ta přitažlivost mezi nimi tu stále byla. Přejela si roztřesenou rukou přes čelo. Měl pravdu. Nikdy necítila nic z toho, co ji Colin přiměl cítit jen při pouhém jeho doteku na její tváři, když se dotkl svými rty jejích. Co by se stalo, kdyby se jejich nahá těla k sobě přitiskla? Záblesk očekávání se v ní rozhořel. Mohla zvládnout takovou vášeň, a kdyby ne, co by se pak stalo? Stálo to za risk? Co říkal antický řecký dramatik Euripides o přílišné vášni... něco o lvu, který se ztratí v ohradě?
Navíc určitě nechtěla být zamilovaná do upíra. Kromě té celé věci vegetarián-masožravec tady byl ještě ten problém noc a den. Milovala denní světlo a sluneční svit a všechno, co s tím souviselo. Nemusela by se toho všeho vzdát kvůli Colinovi?
Její hlava začala pobolívat, když uslyšela hlasy, které se ozývaly z přední části galerie.
"Jo, chlape, nechtěli jsme, aby se stalo něco špatného,"řekl jeden mužský hlas.
"Vážně. I tak bychom dneska přišli a omluvili se, i kdyby nás slečna Sullivanová nedonutila," dodal jiný.
Summer se tiše zasmála. To musí být Purdom a jeho partner ve zločinu. Jenny musela mít pravdu. Za tím bylo víc síly, než jen to dětské kouzlo.
"A že je slečna Sullivanová zlá ženská,"řekl první hlas.
Summer se usmála. Jo, Jenny to určitě věděla.
"Jo, ale je tak pěknáá,"řekl druhý a ona poznala svého studenta a Purdomova kamaráda, Blake MacArtera.
Slyšela Colinův hluboký hlas, jak jim odpovídá, ale nemohla docela rozpoznat, co jim říká. Dokázala sedět ještě minutu, ale pak se jí zmocnila zvědavost a ona tiše vyšla dveřmi kanceláře.
"Mysleli jsme, že vám to vynahradíme malou rýmovačkou,"řekl Purdom.
"Jako vynahradit to, co jsme provedli,"řekl McArter. "Bude to v pohodě, když začneme?"
"To zní fajn,"řekl Colin.
Tentokrát mohla slyšet Colinův hlas zřetelněji a lehký humor v jeho hlase ji přiměl se usmát. Její nohy se pohybovaly samy od sebe, když pokračovala v tiché chůzi dolů halou. Tak či onak, byla obětí Purdomova kouzelného kousku. Také by se jí měl omluvit. No, znovu, tak to je. Přirozeně, Jenny je přiměla se ten den ve škole plazit. Ale i tak, více plazení neuškodí, navíc ten druhý tu byl tentokrát také. Plížila se, dokud nevstoupila do místnosti s obrazem Romea a Julie, tzn. na místo činu. Dva chlapci stáli před obrazem zády k ní. Colin jim čelil, takže si jí mohl všimnout, ale jeho pozornost byla zaměřena na ně, jedno z jeho obočí měl pobavením vyklenuté, když chlapci vydávali směšné rapové zvuky, které vždy Summer připomínaly mix zvuků prdění a rozbitého motoru. Když McArter vydával zvuky, Purdom rapoval jejich skladbu.
„Přišli jsme se omluvit za včerejší den,
nevěděli jsme, že se Vy a Slečna S dostanete ven.
Snažili jsme se jen o to pojmout to zábavně,
promiňte, že jste byl oblečen barevně.
A pak jste Vy a slečna S prošli celou cestou ven.“
Ti spratci věděli, že Colin a já jsme byli v tom obraze! V tu chvíli se přidala "hudební" vložka a oba chlapci začali svými ústy prdět a ve stejnou chvíli vypadali směšně a kouzelně. Summer se rozhodla, že už je dost pobavená, a tak znovu vykročila, když její pohled sklouzl ke Colinovi, zamrzla na místě. Sledoval chlapce a smál se mladickou radostí muže, který byl naplněn světlem a slibem. A Summer znovu uviděla šťastného, otevřeného muže, který s ní sdílel obraz a svou vášeň.
Byl uchvacující.
V tu chvíli se otázka, zda má riskovat život ve vášni nebo v temnotě, stala nepodstatnou. Už s ním byla spojena. Nějak se v tom temném, skličujícím upírovi objevil muž, o kterém celé roky snila a představovala si ho. Nebyla to otázka toho, jak jí zapadne do budoucnosti. Colin byl její budoucnost.
Summer musela vydat nějaký slabý zvuk, protože Colinův pohled se k ní okamžitě stočil. Úsměv neopustil jeho tvář, spíše naopak, když se jejich oči setkaly, jeho radost se přelila z něho na ni.
"Takže jsme tu dnes napravit ten včerejšek," rapoval Purdom.
"Jo, přišli jsme vám něco dát, protože Sullivanová nás to donutila udělat," přidal se McArter.
"A jde z ní strach - i když se na ni rád dívám."
Prdící zvuky se začaly stupňovat, když Purdom začal odříkávat poslední verše.
"Přemýšleli jsme o tom, co udělat a vynahradit to.
A přišly s kouzlem, co odčiní to."
Kouzlo? Ta slova k ní pronikla přes mlhavý pohled, který sdílela s Colinem, ve stejnou chvíli, kdy ucítila, že jemné šimrání, které běhá po její páteři, není jen díky upírovi. Rap byl ve skutečnosti kouzlo, které chlapci seslali! Pak se staly čtyři věci najednou.
Summer zakřičela na chlapce, aby toho nechali.
Colin se pohnul nelidsky rychle, což rozmazalo jeho tělo.
Purdom dokončil rap/kouzlo "Chlape, dáváme ti darem budoucnost zářivou jak sluneční paprsek!"
Když upírovo tělo narazilo do Summeřina, uvědomila si, že kouzelná katastrofa je nevyhnutelná, tak zavřela oči, sebrala se a vyslala jednu konkrétní tužbu: Tohle nepokazí to, co je mezi mnou a Colinem. Pak vše kolem ní explodovalo světlem.