Jasně, ale zbývající detaily se z ní nezastavitelně sypaly ven. „Přišla jsem domů a našla Claire na kousky. Krev byla všude. Na televizi se promítala smyčka té vraždy. Vtom Claire zakřičela. Křičela tak moc, dokonce mě prosila, ať ji zachráním. Dokud jí ta žena nerozervala hrdlo. Pak bylo ticho a já chtěla tak strašně moc, aby znovu začala křičet, protože by to znamenalo, že je naživu. Moje sladká, jemná holčička naživu.“
„Oh, zlatíčko. Promiň. Je mi to líto.“
Třásla se jí brada a slzy jí tekly po tvářích. „Potom jsem řekla Michaelovi, že končím s agenturou, a myslela jsem to vážně.“
„Takže se nevrátíš na výplatní pásku, až najdeme Johna?“
„Ne. Půjdu zpátky do nemocnice.“
„Máš to tam ráda?“
„Ano.“
„Ale miluješ to?“
„Já… už nevím.“
„Myslím, že jsi milovala být agentem. Jsi v tom dobrá.“
„Děkuju.“ Ale… „Nehodlám riskovat, že znovu zavedu kriminálníka k nevinným.“
„Teď jsi moudřejší. Víš, jak se vyhnout-“
„Ne.“
Povzdechl si. „Fajn, zlato. Pojďme trochu zpátky. Řekla jsi, že chceš být se mnou tak dlouho, dokud budeme pracovat na tomhle případu. Co se stane pak?“
„Pak půjdeš zpátky do svého bytu a svého života.“
„A to znamená, že už se pak neuvidíme?“ stáhnul obočí k sobě ve zmateném zamračení.
„A neznamená?“
„Ne,“ řekl. „Ne pro mě.“ Ještě nikdy nezněl tak odhodlaně.
„Já vím, že tohle není dohoda s Tiffany, ale jednoho dne bude svádění cíle pro tebe tou jedinou možností. A já na tebe neuhodím kladivem spravedlnosti nebo něco podobného. Já prostě vím, jaké druhy úkolů ti jsou přidělovány, a jen říkám, co můžu a nemůžu přijmout u svého přítele.“
Zpočátku nereagoval. Jeho objetí bylo těsnější, téměř by jí mohl udělat modřiny, přemýšlela, jaké myšlenky mu dělaly starosti.
„Takže… volal jsem Michaelovi,“ řekl a změnil téma. „A řekl mu, aby nechal sledovat Tysona Stara, pokud to bude možné.“
Udeřilo ji zklamání. Chtěla od něj ujištění, uvědomila si. „Dobře vymyšleno. Je divné, že ten chlap chce mě. Myslím tím, ani by mě nepotkal, kdybych se promenádovala po Star Light. Povídej mi o skvělé příležitosti na únos a zabití.“
„Nechtěl, aby tvoje zmizení bylo spojováno s jeho obchody, hádám.“
„Dobře, máš pravdu, ale proč by chtěl mě?“
„Řekl bych, že ze dvou důvodů. Buď potěšit jeho papínka a pomoct mu zlikvidovat Michaela, použít tě jako návnadu, nebo převzít společnost, když se papínek schovává na venkově. Jako Michaelova dcera jsi nyní závazek.“
Blue vždycky vypadal, že si je jistý motivem, něco, s čím měla Evie vždycky problém. Byla skvělá s přístroji, ale mizerná v odhadu myšlení jiných lidí. „No, posílám Tysonovi osobní pozvánku na vítěznou párty. Bude lepší, když přijde.“
„Mám pocit, že ano, hlavně když není možnost, aby jeho sestra zůstala doma – což je důvod, proč chci, abys ty zůstala daleko. Neměla bys to Tysonovi ulehčovat.“
„Uh, tak to bude velké tlusté ne. Navíc, párty je v jeho hotelu, a jestli máš pravdu a nechce do toho zatahovat své vlastní obchody, nebude si se mnou hrát, dokud tam budu. Je to to nejbezpečnější místo, kde můžu být.“
„Měl jsem pocit, že to řekneš,“ zabručel. „Potřebujeme se trochu prospat – po tom, co se pomilujeme. Papá chce nějaké milování. Ale udělám to rychle, protože zítra máme velký den.“
„To je od tebe tak milé.“ Cítila se najednou plaše, tak čekal. „A budeme se potom trošku tulit?“
„Zkus se z toho vyvlíknout. Opovaž se.“
***
„Vetřelec. Vetřelec.“
Blue okamžitě vyskočil. Evie udělala to samé, přikrývky jí spadly k bokům. Sluneční světlo prosvítalo přes závěsy, osvětlovalo její krásu. Tílko měla shrnuté pod prsy, odhalovalo tak její ploché bříško. Rychle mrkala, snažila se zaostřit. Měl právě ten nejerotičtější sen, jeho ruce byly po celém jejím těle, jeho ústa je brzy následovala, když vtom náhle-
„Vetřelec. Vetřelec.“
Tohle.
„Někdo se snaží vloupat dovnitř,“ zalapala po dechu. Vyskočila na nohy a vyběhla z pokoje dříve, než ji mohl zastavit. Zaklel, popadl svůj pyre-gun, který schoval pod polštářem. Natáhl si trenky, které ani trochu neschovávaly jeho ranní erekci, kterou by rád představil Evie.
„Vetřelec“ za to rozhodně zaplatí. Krutě.
Vyšel na chodbu. Slunce tady bylo jasnější, přes nezakrytá okna zalévalo celou místnost. Po Evie ani známky.
Té holce tak strašně naplácám. Nechala ho za sebou jako dámu v nesnázích. Pak vyběhla z její ložnice, stále jen v tílku a šortkách. Její výraz říkal Proč tu jen tak stojíš?
„Jsou v kuchyni,“ zašeptala.
„Oni?“
„Jsou tam dva.“
„Jak to víš?“
„Zkontrolovala jsem kamery v mém pokoji.“
Blue se přesunul ke schodům, tiše sestupoval. Evie zůstala vedle něj. Chtěl ji zamknout v pokoji, držet ji mimo nebezpečí, ale nemohl se přimět to udělat. Byla dobrý agent – hodně dobrý.
Minulou noc ona zachránila jeho.
A potom, v temnotě jeho pokoje, mu téměř zlomila srdce svým žalem po Claire. Každým dnem se poddával jejímu kouzlu víc a víc.
Když sestoupili až na poslední schod, naznačil jí, aby šla zprava, obešla ho a přišla do kuchyně přes zadní vchod. Přikývla a vyrazila.
Nakouknul přes roh, skenoval pohledem a poslouchal ušima. Zaregistroval ženský hlas.
„- prosím vypni tu věc. Zlobí to miminko.“
Miminko?
„Snažím se, srdíčko, přísahám, že jo, ale nikdy jsem se nesetkal se systémem, jako je tenhle.“
Mužský hlas.
Takový, který poznával. Solo. Solo byl tady.
Teď už Blue vyběhl. Vrazil do kuchyně. Solo byl k němu zády, jak se potýkal s bezpečnostním systémem vedle východu do zahrady. Muž se okamžitě napřímil, zatáhl malou blondýnku za svá záda jednou rukou a druhou na Bluea namířil zbraň. Jakmile zaregistroval Bluea, sklonil zbraň.
„Ty jsi naživu,“ řekl Blue. Věděl, že je Solo naživu – samozřejmě, že ano – a dokonce věděl, že je v téhle oblasti, ale to bylo stejné, jako když se hladový muž naklání nad hostinou – ze syrového nevařeného masa. Musel vidět svého přítele na vlastní oči.
„Jsem naživu,“ souhlasil Solo.
„Chlape.“ Blue vyšel dopředu a usmíval se od ucha k uchu.
Zadní dveře se rozletěly dokořán a Evie vletěla do kuchyně, pyre-gun připravený. Solo zareagoval stejně jako předtím, ochránil blondýnku a zvedl zbraň.
„Solo?“ zeptala se Evie, ruce jí padly k bokům. „Zatraceně, chlape. Víš, jak blízko jsi byl k tomu, abys přišel o hlavu?“
„Úplně stejně jako ty?“ Muž svou zbraň nesklopil. Když se nic nedělo, Blue použil svoji sílu a vymanil zbraň ze Solova kung fu držení, nechal ji viset těsně mimo jeho dosah.
„Já bych ji nestřelil, jen jsem chtěl poukázat na pointu.“
„Nikdo nepřijde dnes o hlavu,“ vyštěkl Blue, vzal zbraň a bouchnul s ní o stůl. „Obzvláště ne Evie.“
„Obzvláště ne Evie?“ Solo na něj zíral, jako by mu právě narostly rohy a ocas. Drobná blondýnka si dala ruce v bok. „Jestli hodláte bojovat, udělejme to zajímavější. Sundejte si oblečení a použijte olej.“
Evie položila zbraň vedle Solovy. „Příště přijďte k předním dveřím a zaklepejte, ty zatracený – argh!“ koukla a ukázala na Bluea. „Jestli něco zničil, jde to na tvůj účet. A naúčtuju ti dvojnásobek!“
Teď když znal Evie lépe, koukal na ni jinýma očima. Nebyla naštvaná na Sola kvůli možným škodám na domě. Byla vystrašená, že se mohlo něco stát – ublížit jí, Blueovi, dokonce namohla ublížit Solovi a jeho ženě – a snažila se vyjádřit tyto emoce jedinou cestou, kterou znala. Skrze svůj ohnivý temperament.
Chtěl ji tak strašně moc přitáhnout do náruče, zavrtěl hlavou. A udělal by to, nezajímala ho jejich přítomnost, jen kdyby mu to ona dovolila. Právě teď by mu nejspíš vyškrábala oči a jeho vnitřnosti by si namazala na toust.
„Zaplatím ti, cokoliv chceš,“ řekl a Solo na něj valil oči.
„Dobře, protože mi dlužíš nové zadní dveře! A kvalitní. Žádné sériově vyráběné.“ Přešla k bezpečnostnímu panelu, se kterým si hrál Solo, a vložila tam kód, pak přepojila pár drátků. Alarm se konečně vypnul. „Tohle tě právě stálo další tisícovku.“
„Proč tak moc?“ zeptal se Solo. „Ten systém je pokažený.“
„Pokažený? Řekl jsi pokažený?“ Bomby vybouchly Evie v očích. Popadla svou zbraň a zamířila Solovi na hruď – a nejspíš by zmáčkla spoušť - šťastně.
Pan Judah právě překročil její hranici.
„Nechtělo to zmlknout,“ ucedil Solo.
„Mělo to důvod, ty idiote,“ vybouchla.
Blue jí vzal zbraň. „Neser se do jejího bezpečnostního systému,“ řekl svému příteli.
„Je ten nejlepší, s jakým se můžeš setkat.“ Evie pak řekl jemně: „Slyšela jsi mě, princezno? Nejlepší. A víš, že já nelžu.“
Postupně se uklidňovala. „Máš pravdu. Nejlepší. Nemůžu obviňovat laika, že to nepozná, když to vidí.“
Nesměj se. Solo měl daleko k laikovi. Blue objal nafrčeného Sola a poplácal ho po zádech. Jeho přítel mu vrátil poplácání a skoro ho připlácl k zemi. Ten chlap neznal svoji vlastní sílu. Bez známky agrese si Blue prohlédl válečníka.
Stejné neupravené černé vlasy, které si rád stříhal nožem, stejné elektricky modré oči – až na to, že už nebyly překryty vnitřní bolestí. Byly skoro… jemné. Rozhodně šťastné.
„Kde jsi byl, příteli? Proč ses na mě nepřišel podívat už dříve?“ Blue věnoval pohled blondýnce se švestkovýma očima. „A kdopak je ona?“
Usmívající se Solo si přitáhl drobnou ženu k boku. „Blue, rád bych ti představil Viku, moji manželku. Viko, tohle je Blue, můj parťák.“
Vika mu zamávala. „Je skvělé tě konečně poznat. Slyšela jsem tolik úžasných věcí.“ Byla Solovým naprostým protikladem. Malinká, drobná, jemná a hezká. A její vzhled vypadal sladší než cukr.
„Ta tmavovlasá tyranka je Evie,“ řekl Blue a přešel k ní. „Ona je moje…“ Co? Přemýšlel nad nejlepším slovem, které by použil. „Kamarádka.“ Nezáleželo na tom, pořád to byla pravda. I když on chtěl víc. Víc toho, co měli minulou noc. Sex a sdílení. Mazlení. Vstávání vedle ní. A mohl to mít. Nabídla mu to. Ale nabídla to s konečným datem expirace. Měl to vzít v pohodě. Ale nevzal.
„Teď když je představování u konce, proč si nejdete na sebe dát nějaké oblečení, Blue,“ řekl Solo a Vika se zasmála. „Pak si promluvíme.“
„Nevadilo by mi, kdybys zůstal tak, jak jsi,“ řekla dívka.
Kouknul na sebe dolů. Myšlenky na Evie mu znovu přivodily erekci. Nebylo to snad zatraceně skvělé?
Setkal se s pohledem Evie, a uvědomil si, že se snaží nesmát se.
Za to ponížení to stojí.
„Nevím, proč si myslíš, že je to tak směšné, cukrátko. Jsi na stejné polonahé lodi.“
Věnovala mu zasalutování, než odkráčela pryč, a zavolala přes rameno: „Moje kormidlo alespoň netrčí ven tak, aby ho každý viděl.“