Evie se několikrát řádně sekla. Musela na Tysona použít afrodisiakum, a on na to reagoval – jen ne tak, jak doufala. Touha se změnila na agresi a on vyhrožoval, že vymaže Bluea z povrchu zemského, jeho potřeba ochránit sestru před tím playboyem zdaleka předčila jeho potřebu sexuálního uvolnění.
Kdysi si myslela, že ten chlap bil Tiffany, nyní věděla, že to tak není. On tu holku uctíval. Takže aby zmírnila agresi, Evie musela použít malé množství sedativa.
Měla toho použít více, ale nechtěla, aby Tyson (1) odpadnul na střeše, dříve než by ho mohla přesvědčit, aby ji vzal do jeho pokoje, nebo (2) usnul ve chvíli, kdy by dorazili do jeho pokoje, a zničil by tak veškeré snahy o výslech.
Dvě stráže jí vzaly kabelku, než ji pustily přes Tysonův práh, a nebyla schopná vymyslet si výmluvu, aby si vzala svoje „pero.“ Pak Tyson usnul hned, jak se dostali dovnitř, a měla si uvědomit, že to nebyl hluboký spánek, a s tak malou dávkou, jakou dostal, by se vzbudil velmi rychle. Místo toho využila ten čas k tomu, že mu prohlížela věci. Vzbudil se, uvědomil si, že ho zdrogovala, a našel ji v jeho kanceláři. Nebyla možnost, jak by se z téhle prekérní situace vymluvila.
S rukama ve vzduchu obešla stůl.
Pyre-gun měl namířený na ni. „To je dost blízko,“ kývnul na hromadu papírů, které právě upustila. „Našla jsi něco zajímavého?“
Vlastně ano. Důkazy o jeho drogových zvycích, které nepoužil (paraphernalia), a zjistila, že Golden Sunrise Clothing bude mít debut za dva týdny (pozvánky).
„Konečně nemáš co říci.“ oči se mu zúžily. „Jste nádherná žena, slečno Blacková, a ten čas, který jsme strávili na střeše, mě přiměl zpochybňovat moje rozhodnutí použít vás, abych vylákal vašeho otce. Ale vy jste prokázala, že jste jako ten muž, a to znamená, že musíte být eliminována.“
Sladce se usmála a popošla kousíček k němu. „Být srovnávaná s Michaelem Blackem je kompliment. Ale vy jste jako Gregory Star, a to kompliment není.“
Nozdry se mu rozšířily. „To je.“
Prosím. Nebyl, a oba to věděli.
Kousek blíž... „Co vůbec máte proti Michaelovi?“
„Snažil se zatknout mého otce – nebo ho zabít. Star Industries by trpělo. Moje dědictví by utrpělo. Moje sestra a já jsme toho museli tolik vytrpět, než abychom o to teď přišli.“
Kousek blíž... „No,“ řekla Evie, neochotná ho litovat kvůli tomu, co musel protrpět v rukou Gregoryho Stara, „podívejme se, co můžu udělat.“ Vykopla nohou a odpálila jeho střílející ruku. Instinktivně stiskl spoušť, ale s tím pohybem ji minul a laserový paprsek proletěl zdí.
Byl překvapený, nepřipravený, a Evie byla schopná praštit ho dlaní do nosu, přetočila se na jeho stranu a praštila ho loktem do zátylku. Padl na kolena, syčel bolestí.
Natáhla se pro zbraň, kterou pořád držel, zamýšlela ji vypáčit z jeho sevření – jen aby slyšela známý klik. Ztuhla.
„Tak je to správně, holčičko,“ řekl hrubý hlas ode dveří. „Žádné náhlé pohyby.“
Podívala se na něj, viděla jednoho ze stráží, který byl přede dveřmi, jak na její srdce mířil zbraní, a další dva muži stáli za ním.
Tyson ji odsunul na stranu a vytáhl se na nohy. Jeho oči žhnuly vztekem a z nosu mu tekla krev. „Svažte ji,“ řekl nosově.
Pyre-gun zůstal namířen na ni, jak dva strážní šli blíže. Ruce měla svázané za zády laserovými pouty. Jiskřičky strachu se zažehávaly v její hrudi a krev jí stydla.
„Hosté už odešli?“ zeptal se Tyson.
„Ano, pane.“
„Tak ji vezmeme na střechu.“
Chystali se ji shodit, že jo?
Evie se bránila věznitelům, jak ji eskortovali ven z apartmánu k soukromému výtahu.
„Jen do toho. Křič,“ řekl Tyson. „Nikdo tě neuslyší.“
Skupina vešla do výtahu a dveře se zavřely. V duchu počítala šance na úspěšný útěk. Kdyby srazila chlápka nalevo hlavou a praštila do krku chlápka napravo rychlým kopem, to by nechalo jednoho s pistolí a Tysona. Byla by zastřelená dřív, než by se dostala k některému z nich.
Věc se měla tak, že tohle nebylo o nic horší než to, co by ji čekalo na střeše. Takže. Udělala to. Vrhla se do toho po hlavě. Chlap zasténal. Rychlý kop. Chlap šel k zemi.
Až na to, že nebyla postřelena. Praštili ji pažbou ze strany do hlavy. Prošla jí ostrá bolest a na okraji zorného pole viděla hvězdičky.
Ti dva chlápci, které sundala jako první, se mračili, když se dohrabali zpátky na nohy, a když se otevřely dveře, hrubě ji povalili dopředu. Jakákoliv naděje na to, že tam zůstali nějací hosté, vyprchala. Celá oblast byla opuštěná. Prázdné sklenice postávaly na stolech a talíře s napůl snědeným jídlem čekaly na tabuli. Balónky pluly po hladině bazénu.
Tyson byl před ní, z jeho ledově studených očí koukala vražda. „Tady je to, co se stane, slečno Blacková. Já nemám vkus pro smrt, takže já vás tady opustím. Tito gentlemani vás připoutají k židli a hodí do bazénu. Vy se utopíte, a jsem si jistý, že to pro vás bude velmi bolestivé. Potom, až budete mrtvá, odstraní židli a pouta a hodí vás zpět. Zítra ráno, když přijdou zaměstnanci uklízet, budete nalezena. Corbin Blue bude v té samé židli, kterou od vás vezmeme zpět, a jeho mozek bude rozstříknutý po kamenech. Tragická vražda a sebevražda, kterou svět nikdy nezapomene.“
Nepanikař. „Ve vašem plánu je malý zádrhel. Přes sto lidí mě vidělo odcházet právě s vámi.“
„A to je to, co způsobilo hněv pana Bluea. Důvod, proč mě praštil, srazil do bezvědomí a odtáhnul vás pryč.“
„Ale on odešel s vaší sestrou.“
„Jen aby vás přiměl žárlit. Ale Tiffany si později vybaví, jak mluvil o vás a byl naštvanější a naštvanější, až ji opustil s úmyslem vás najít.“
Snaž se dál. „Opravdu chcete, aby moje vražda byla spojená s vaším jménem?“
„Ne, ale je to jen malá cena za to, že se vás zbavím.“
Gah! „Nikdy nebudete schopni chytit Bluea.“
Jeho úsměv byl ďábelský. „Už se stalo.“ Pokývnul mužům, než se otočil a odcházel pryč.
Jak kopala a kroutila se, dotáhli ji k židli. I když zasadila pár slušných ran, muži ji nakonec přinutili sednout. A když zaklapli pouta k zadní části židle, musela přestat s veškerým pohybem. Kdyby pokračovala, přišla by o ruce.
Chceš svůj život, nebo ruce?
Za pár minut nebude mít nejspíš ani jedno.
Zvedli židli a nesli ji k vodě. Strach se vrátil a roztřásla se.
„Kolik vám platí?“ vyhrkla. „Protože vám dám trojnásobek.“
„Někdy to není o penězích,“ odpověděl jeden z nich. „Někdy to je prostě jen zábava.“
Hodili ji do bazénu obličejem napřed.
Židle byla kovová a těžká, jak se rychle potápěla, chemicky ošetřená voda ji štípala v očích, plnila jí uši. Strach zesílil a hrozilo, že ji přemůže panika. Uklidni se. Zůstaň klidná. Mysli!
Kopala nohama, dokud židle nebyla nohama k zemi. Věděla, že ti muži tam stále byli, dívali se, skrze vodní hladinu mohla vidět jejich stíny a prameny černých vlasů vznášejících se před jejím obličejem.
Nemůžu je nechat, aby mě zastavili. Nahnula se dopředu tak, aby se mohla postavit, pak šla směrem ke schodům, židli měla jako želví krunýř. Kdyby jen mohla dojít ke schodům, mohla by vylézt z bazénu a nadechnout se.
Hodí tě zpátky. Ano, ale bude mít víc času, a Blue bude mít větší šanci ji najít. Věděla, že to udělá. Věděla, že ho nechytili. Byl příliš silný, příliš chytrý. Příliš umíněný.
Ale až příliš brzo začaly její plíce pálit, jako by hořely, a rozšiřovalo se to přes celou hruď, pak do hrdla a nosu. Obestřela ji temnota jako závěs přes oči. Kde byly ty schody? Neviděla ty zatracené schody!
Zoufalá Evie kopala a trhala rukama. Tak by přišla o ruce. No a co. Dýchat, musím dýchat. Prosím. Prosím. Tohle mohl být konec. Její poslední myšlenka nemohla být ta poraženecká, věděla, že Blue by byl podezřelý z její smrti tak jako tak.
Zničehonic se tlak vody, který tlačil na Evie, zvednul, jako by ji něco pořádnými doušky polykalo, její plíce prakticky pískaly vděčností. Židle spadla nazad, přirazila jí ruce k tvrdé podlaze. Zvládla to ke schodům? Vylezla, aniž by si to uvědomovala?
Temnota postupně odplouvala a začala nabírat barvy. Zamračila se. Ona se vlastně nedostala z bazénu, uvědomila si. Pořád byla na dně – to voda byla nad ní. Jako oblaka.
Její pozornost upoutaly podivné zvuky. Otočila hlavu a viděla Bluea, jak stojí na kraji bazénu, ruce zdvižené vysoko do vzduchu, jako by držel vodu na místě. Potřásla hlavou, aby vytřepala vodu z uší.
„- teď! Evangeline,“ křičel. „Vylez ven. Hned vylez ven.“
Ano. Vyškrábala se zpátky na nohy. Nohy se jí třásly s každým centimetrem víc a víc, ale zvládla to. Došla až ke schodům. Ve chvíli, kdy to zvládla až nahoru, voda se vlila zpátky na své místo a do všech směrů cákaly vlny a spršky vody.
Blue spěchal k ní, aby jí sundal pouta.
„Stráže?“ vydechla, přitáhla si ruce k hrudi a třela si bolavá a odřená zápěstí.
„Mrtví.“
„Tyson?“
„Nevím.“ Blue ji strhnul do náruče, pevně ji držel. Ona už neměla energii na nic jiného, jen se opřela o něj a přijala jeho nabídku na objetí. „Neviděl jsem ho, ale příště, až ho uvidím, ho rozpářu a vyvrhnu.“
Třes z jejích nohou přešel až do brady a začaly jí cvakat zuby. „Ještě ne. Star potrestá... Johna.“ Nikdy by si neodpustil, kdyby Star potrestal jeho přítele za něco, co udělal Blue. „Jak... jsi… mě našel?“
„Isotop.“
„Jasně.“
„Nebuď naštvaná. Zachránilo ti to život.“
„Ne, to ty. Jen… dostaň mě domů.“
„Okay, zlato. Okay. Dostanu tě domů.“
***
Když se dostali do auta, Blue nastavil topení, co nejvíc to šlo, a všechny větráčky nastavil na Evie. Pak vybouchl. Vztek uvnitř něj byl jako živoucí bytost. Vztek namířen na Stary. Na něj samotného. Zatraceně, i na Evie.
Skoro umřela.
Pořád se mu vracelo, jak omráčil Gregoryho Stara prstencem energie dřív, než mohl vystřelit, a uniknout tak z domu. Jak použil super rychlost, aby se dostal do hotelu, pak proletěl hotelem, jak křičel Eviino jméno. Sledovací zařízení ho ujišťovalo, že byla v budově, ale neříkalo kde přesně. Zkontroloval Tysonův apartmán a našel známky po boji. Jako poslední možnost vyletěl na střechu, nemyslel si, že by ji ten chlap vzal zpátky na párty, ale nevěděl, kde jinde hledat.
Pak uviděl muže, jak se koukají do bazénu a smějí se. Na dně viděl Evie, bojovala o svůj život. Použil to málo síly, co mu ještě zbývalo, a rozerval muže na tisíc kousíčků, a ve stejnou chvíli zdvihl vodu z bazénu do vzduchu.
Byl tak vyšťavený, že mu málem nezbyla žádná vnitřní síla, aby to udělal.
„Už nikdy tě nechci takhle najít,“ řekl.
Její třes se začal zmírňovat. „Věř mi. Opakování není v plánu.“
Byl tak blízko tomu, aby ji ztratil. Prostě se přes tenhle fakt nemohl dostat.
Ta energická, výbušná malá čarodějka se stala jeho oblíbenou částí dne. Když byla poblíž, byl šťastnější. Vyzývala ho. Více hádek. Více překvapení. Více všeho. Ještě ani zdaleka neměl dost.
A Starové se pokusili mu ji vzít.
Museli zemřít.
Konečně dorazili do jednoho z jeho luxusnějších bezpečných domů a zaparkoval v garáži. „Jak je ti?“ zeptal se jí, když jí pomáhal do obýváku.
„Lépe. Už se cítím silnější.“
„Bolesti?“
„Ne.“
Dobře. Stoupnul si před ni, naklonil se dopředu před její obličej, mračil se. „Chci tě z případu pryč.“
Odsunula mokré prameny vlasů z tváří a zírala na něj, jako by právě přišel o rozum. Možná že ano. „To si ze mě děláš srandu?“
„Ne! Jsem smrtelně vážný.“
„No to máš špatný. Jsem v tomhle až do konce.“
Do konce? Špatná volba slov. „Evie, skoro jsi dneska večer umřela.“
„Ale nestalo se to. Díky tobě a tvým způsobům – které ti odpustím, až za ně budeš dostatečně dlouho prosit o odpuštění. Nebo mi napíšeš sonet. Ano, tohle chci. Sonet.“
„Evangeline.“
Povzdychla si, položila mu ruce na ramena. „Jsem pořád tady a jsem připravená dál bojovat. Proč nejít raději teď, než později?“ Zaryla do něj nehty, když sevřela jeho tričko. „Co se stalo s tím, že jsem dobrý agent? A proč ty bys měl dávat v sázku svůj život?“
„Protože tě-“ miluju.
Opravdu?
Zatraceně. Ano. Opravdu ano. Ten pocit byl příliš silný, než aby ho popíral.
Oči se jí rozšířily, jak si uvědomila, co chtěl říct. „Co? Řekni to.“
Proč ne? pomyslel si s hořkým zasmáním. Proč tady nevyložit všechno? „Sex pro mě nikdy nic neznamenal. Vždycky to bylo jen rozptýlení. Potěšení. A to bylo všechno. Až na tebe. Nutíš mě cítit věci, které jsem dříve necítil. Chci si tě držet poblíž. Potřebuju tě mít poblíž. Zamiloval jsem se do tebe, Evie.“ Pitomé frázování. On se jen nezamiloval. Tvrdě do toho spadnul až po uši.
Už ne tak statečná, ustoupila od něj. „Blue.“
„Nikdy jsem tahle slova neřekl žádné ženě. Ani když to byl případ. Nemůžu tě ztratit. A, Evie, budu ti věrný, to ti přísahám. Nikdy si nebudeš muset dělat starosti s jinými ženami. Z žádného důvodu.“
„Blue,“ řekla znovu.
Chystala se ho odmítnout?
Schválně, jestli dokáže změnit její názor.
Pohyboval se rychleji, než mohla sledovat, zvedl ji a hodil na pohovku. Odpružilo ji to nahoru a dolů, on padl na ni a přitiskl jí ruce nad hlavou.
***
„Co si myslíš, že děláš?“ chtěla vědět Evie. Tenhle chlap jí prostě převrátil celý svět naruby. Zamiloval jsem se do tebe, Evie. Prakticky si klekl na zem a nabídnul jí prsten, a ona neměla ponětí, jak se cítit. Nebo jak se s tím vypořádat.
Co ona věděla o romantické lásce? Nic!
Nevěděla, jak ji dávat, a rozhodně nevěděla, jak ji přijímat. Protože přijímat ji by znamenalo zvyknout si na ni. Potřebovat ji. Spoléhat na ni.
Co by se stalo, kdyby ji vzali pryč?
„Přesunul jsem bitvu jinam,“ řekl Blue jednoduše.
Bitvu o její právo zůstat, nebo o případ? Nebo… její srdce? „Jako kdyby na místě záleželo. Nevyhraješ.“
„Pojďme na to přijít.“ Přitiskl rty k jejím, jeho jazyk tvrdě narážel, dožadoval se vstupu dovnitř, narazil na zuby a nestaral se, jestli ho kousne na oplátku. Lapal po dechu a řekl: „Mám rád, když se mnou bojuješ.“
Ji taky. „Nebuď tak milý. Bojuj zpátky.“
„Milý? Ne, dneska ne.“ Nebyl milý nebo jemný, když ji svlékal z každého kousku oblečení. A nebyl gentleman, když zíral na její prsa. Byl mužem posedlým syrovou, zvířecí touhou. „Nádhera. Sbíhají se mi na ně sliny.“ Sklonil hlavu a teplo jeho úst obklopilo její bradavku a sál, sál tvrdě, až vykřikla, ruce mu zapletla do vlasů a tahala ho za ně.
„Blue!“
Sáhnul rukou mezi její nohy a zkušeně ji zpracovával svými prsty, silně je vrážel dovnitř a ven. „Pojďme najít tvoje sladké místečko, baby.“
Udělal něco, co ještě nikdy neudělal. Ohnul jeden z prstů, skoro jako háček, a vystřelil do ní do běla rozžhavený šíp potěšení. Boky jí vystřelily z pohovky a přitiskla se k němu, vzdychajíc jeho jméno.
„Yeah,“ řekl, očividně spokojený sám se sebou. „Přesně tam.“
„Ano!“
Mnul to místečko znovu a znovu a potěšení prostě pořád přicházelo. Brzo sténala a vzdychala, snažila se prosit o víc, ale její slova byla nesrozumitelná. Tlačil ji na okraj, blíž a blíž až k šílenství, kdy už nezáleželo na tom, co jí dělal… co by jí udělal.
„Chceš mě uvnitř,“ zachraptěl. Pokládal jí polibky podél čelisti, pak na krku, pak zlíbal křivky prsou. „Řekni to.“
„Ano,“ zavzdychala. „Chci tě. Prosím.“ A jak promluvila, natáhla ruku mezi jejich těla a sevřela jeho masivní erekci. Špička byla kluzká důkazy jeho touhy. Nedopřál si čas na svléknutí všech jeho svršků. Možná se bál, že by si to rozmyslela. Nerozmyslela, byla příliš daleko. Jednoduše rozerval svoje kalhoty, přitisknul jí ruce nad hlavu a vrazil domů.
Uvolnění pro ni přišlo okamžitě a ona křičela, vyplněná, škrábala a třásla se kolem něj, téměř neschopná dýchat. Vznášela se, odlétala pryč, jak bušil dovnitř jejího těla znovu a znovu.
Ta nikdy nekončící sladká brutalita. Jeho kontrola byla na kousíčky. Neprojevil žádnou milost a ona byla ráda. Žádnou nechtěla. Ovinula mu nohy kolem pasu a začala přirážet silou proti němu. Myslela by si, že to je nemožné, ale její potřeba znovu sílila. Žhavější. Silnější.
Popadla ho za hlavu a přinutila ho sklonit se pro polibek. Ten byl taky příliš hříšný a mimo kontrolu, jejich jazyky napodobovaly pohyby jejich těl. Slyšela, jak kolem ní padají na zem lampy a vázy, tříštící se na střepy. Slyšela třískat nábytkem. A ona se o to nestarala.
„Blue!“ přerušila polibek a vystřelila přímo do dalšího vyvrcholení. Uspokojení přišlo hned potom, zanechalo ji totálně vláčnou.
Tentokrát ji následoval, přirážel tak tvrdě, posunoval kus po kuse celou pohovku, dokud nenarazila do zdi... a všechno zamrzlo, bouře přešla.
Zkolaboval na ni. „Evie.“
Chvíli trvalo, než její mysl začala zase pracovat. Co se to, sakra, stalo?
Tohle nemohl být sex. Bylo to příliš syrové. Příliš primitivní. Naprosto pohlcující. Silné. Jako by udělala víc, než jen že dala své tělo, přestože nebyla žádná předehra. Jako by mu dala kus své duše.
Že by se taky zamilovala?
Hlavu měl položenou přímo nad jejím bušícím srdcem a odpočíval. „Ublížil jsem ti?“ zeptal se zhrublým hlasem.
„Ne.“
„Byla jsi se mnou celou dobu?“
„Nemůžu uvěřit, že se musíš ptát.“
Políbil ji na krk v místě, kde šílel její puls, pak se zvedl na lokty a díval se na ni. Jeho nádherné levandulové oči byly temné spokojeností a odhodlaností.
„Věříš mi?“ zeptal se.
Obkroužila jeho rty třesoucím se prstem. „Ano.“
„Věříš, že ti budu věrný? Ne jen u tohoto případu, ale i pro všechny další? Nezáleží na tom, co budu mít na práci.“
Všechny? Všechny! Mluvili o… navždy? „Myslím, že… ano.“
Spokojenost vystřídalo zklamání. „Pro teď to stačí. Dokážu ti to.“
Zavřela oči. „Není to o tom, abys mi něco dokazoval, modrásku. Je to o víře, jestli tě nepřestanu bavit.“
„Nikdy mě nepřestaneš bavit.“
Zněl tak sebejistě. „Dobře. Okay. Můžeme zkusit vztah. Ale věci musí zůstat tak, jak jsou. Musíme to držet v tajnosti.“
„Evie-“
„Ne. Nechci být ten důvod, proč se ty a Michael rozejdete ve zlém.“
„Nerozejdeme se ve zlém. Budeme se hádat a zase se udobříme.“
Slyšela v jeho tónu pochyby. „Možná. Ale já ho znám a vím, že řekne věci, které nikdy nebude schopen vzít zpět. Budeš ublížená a já budu naštvaný.“
Jeho výraz změknul. „Je to špion, Evie. Naučil mě všechno, co vím. Dříve nebo později na to přijde.“
„Ale-“
„Žádné ale. Právě teď mám důvod, proč se plížím za tebou. Velmi brzy ho mít nebudu. Jak pak vysvětlíš moji přítomnost?“ Namotával si na prst pramen jejích vlasů. „Protože nehodlám spát bez tebe.“
Padám do toho rychleji...
„Taky už nechci spát bez tebe,“ připustila. „Ale. Ano, budou tady nějaká ale. Řekneme to všem, někdy až skončí případ, podle plánu. Není důvod rozptylovat naši jedinou zálohu.“
„Fajn. Až najdeme Johna, dám ti týden. Pracovní týden, abychom si rozuměli. A taky si nebereš víkendy.“
„Dva týdny.“
„Tři dny.“
„Pořád ses nenaučil, jak smlouvat!“
„Dva dny.“
„Jeden pracovní týden,“ řekla s povzdechem.
Políbil ji. „Souhlasím. Teď můžeme pokračovat v mazlení?“
„Ne. Pojďme se ještě milovat.“ Ovinula kolem něj paže a oždibovala mu čelist. Líné potěšení, tohle to bylo, a hodlala si užít každičký moment. Oheň už nebyl tak divoký, uklidnil se s příslibem budoucnosti. „Solo vybouchne, víš to. Nesnáší mě.“
„Teď se chytáš,“ řekl Blue, přetočil se na záda a položil si Evie na sebe.
Mmm. Tahle nová pozice otevřela nové cesty k prozkoumávání. „Na tom nezáleží,“ řekla a přejela jazykem přes jednu jeho bradavku. „Pořád je to pro mě důvod.“
Jeho ruce byly zapletené v jejích vlasech. „No, tak to tě potom bude muset poznat.“
„Pokusí se tě přemluvit, aby ses se mnou nevídala.“ Druhá bradavka získala stejnou pozornost.
„A já nebudu poslouchat.“
Gah! On měl odpověď na všechno.
„Nějaké další námitky?“ řekl.
Prolíbávala si cestičku k pupíku. „Ty jsi tak frustrující, pořád máš nějaké inteligentní odpovědi.“
„A ty mě doháníš k šílenství.“ V jeho hlase bylo něco... trochu jako touha. „Očividně si zasloužíme jeden druhého. Teď si přestaň hrát, princezno. Už jsi mě škádlila dost.“
„Chudáček Blue. Znovu potřebuješ ženu? Promiň, kachňátko, ale já zrovna začala.“
„To je špatné. Chci, abys mě sála.“
„Budu… pokud budeš hodný chlapec.“
„Nebyl jsem hodný chlapec celý život.“
„Všechno je jednou poprvé. Teď zmlkni a nechej Pudding Pop dělat co umí.“