Jak šly dál dny, musela jsem si přiznat, že můj vztah s Colem byl čím dál tím více zamotaný. Každým dnem mi byl vzdálenější a vzdálenější. Kdykoliv jsem se s ním snažila mluvit o Gavinovi a té vizi, tak mě zarazil a řekl: „Nemůžu to teď udělat.“
Snažila jsem se mu věřit, jak mě žádal. Vážně ano. Ale to jednou ano, jednou ne zacházení mě ničilo. Dokonce i když byl vždy otevřený se svou chválou ke mně, nebyla jsem to já, kdo strávil poslední týdny tím, že se změnil do uzavřené osoby. Zejména v záležitostech srdce.
Měla bych mu znovu zavolat?
Co se bralo jako chování dobré přítelkyně? A co už jako stíhačka?
Věděla jsem, že ho trápí něco jiného kromě té vize. Těch pár chvil, kdy jsme ho viděla, jeho výraz byl uzavřený a sklíčený. A k čemu ta panika byla? Ale zase když jsem se s ním snažila mluvit, zarazil mě a odešel. Nevěděla jsem, jak déle ještě vydržím čekat na vysvětlení k jeho divnému chování, aniž bych se bila do hrudi jako gorila a křičela.
Potom mi přestal volat zpátky. Jeho odpovědi na zprávy byly krátké a strohé – když se obtěžoval odpovědět. Přestal chodit k panu Ankhovi a přestal cvičit ve své posilovně.
Možná mu Gavin řekl o té vizi a rozhodl se nade mnou umýt ruce?
Ach, dobrý bože, ne! Vsadím se, že to bylo ono. Mám to. To přiznání mělo přijít ode mě. Měla jsem si nechat narůst koule a donutit Cola poslouchat. Pak bych ho mohla ujistit, že bych raději zemřela, než dovolit mým rtům dotknout se jakékoliv části těla toho děvkaře.
Neviděla jsem toho zabijáka z Georgie od Halloweenu a neměla jsem ponětí o tom, co se stane, až se naše pohledy znovu setkají. Část mě to nechtěla vědět. Část mě to potřebovala vědět. Když se nestane nic, můžu ujistit Cola, že se nějak špatně zkřížily trasy - dvakrát, ano - a já byla předurčena k lízání a culení se na NĚJ.
Co bych teď měla udělat?
Nemohla jsem o tom mluvit s Kat. Měla své problémy a já nechtěla přidávat další.
Nemohla jsem o tom mluvit s Reeve. Nemohla jsem riskovat.
Nemohla jsem o tom mluvit s Nanou. Právě ztratila svého manžela.
Nemohla jsem dokonce mluvit ani s Emmou. Pro ni bylo líbání nechutné.
Chyběly mi dny, kdy jsem si myslela to stejné. Byla jsem v tom sama.
Zazvonil zvonek, hlasitě a pronikavě, a signalizoval konec hodiny. Postavila jsem se na třesoucí se nohy a posbírala si sešity a tužky. Dříve toho dne jsem potkala nového ředitele, staršího muže černé pleti s milýma očima - milá změna vzhledem k tomu, že poslední byla královna ledových srdcí. Dokončila jsem všechnu práci, kterou mi učitelé posílali domů. A konečně se chytila.
„Jsem ráda, že znovu dominuješ mým úkolům, Ali Bellová!“ zavolala slečna Meyersová, když jsem odcházela ze třídy. To bylo správně. Vzhledem k mému zmatku z Cola jsem ztratila svoje nadšení pro školu. Vzala jsem do ruky telefon a napsala Naně.
Dostala jsem A z kreativního psaní!Pracovala jsem na něm sama doma a bylo hezké vědět, že čas a pozornost, kterou jsem tomu věnovala, měla dobré výsledky.
O pár sekund později přišla odpověď. WTF áčko!
Zamrkala jsem, abych se ujistila, že nečtu špatně. Ale ne, písmenka se nezměnila.
Já: Nano, ty víš, co WTF[1] znamená??
Ona: Samozřejmě, že vím, hlupáčku. Znamená to „well, thats fantastic.“[2]
Spolkla jsem smích. Miluju tě!
Ona: Taky! A teď se vrať k práci.
Zavřela jsem si věci do skřínky a šla do jídelny. Po cestě jsem narazila na Mackenzie. Byla jsem stejně šťastná, že ji vidím, jako když jsem ji potkala v klubu, ale i tak ji chytila za paži.
„Co po mně chceš?“ odsekla.
Jaká sladká, sladká holka. „Kde je Cole?“
„Co si myslíš, že jsem? Jeho hlídač?“
„Jen mi řekni, kde je,“ procedila jsem skrz zuby.
„Je pryč.“
„Co tím myslíš, že je pryč?“ Odešel, aniž by mi řekl sbohem? Znovu?
„To je víc, než jen jeden význam pro tohle slovo?“
Nebij ji. Nemůžeš si dovolit vyloučení.
„O co jde mezi ním a Veronikou? Ona a Cole jsou takový velký pojem, zajímalo by mě, jak dlouho se znají.“ Měla bych se na tohle ptát Cole a jenom Cola, ale zvědavost - a možná trocha zloby - mě donutily jinak.
„Cole s ní chodil ještě přede mnou. Slyšela jsem nějaké drby, ale nejsem si stopro jistá, proč se rozešli. Nikdy to neřekl.“
Uklidni se. Něco v jejím tónu… Ví něco, o čem mi neříká. „Když se rozešel s tebou, jak to udělal?“
Zírala na mě, jako bych byla brouk pod mikroskopem - už rozpitvaný a připravený být rozprodán na části. Nakonec odvrátila pohled, ale ne dřív, než jsem zahlédla záblesk lítosti. „Bylo to pár týdnů předtím, než jsem se já a Bronx nastěhovali do domu pro hosty, a několik měsíců, než ses ukázala. Vzal si mě stranou, posadil mě a řekl mi, že je konec. Byla jsem absolutně zdrcená. Dokonce i den předtím jsme byli dost do sebe. Nebo to jsem si aspoň já myslela.“
Zdrcená.
Do sebe jeden den, ale ne už ten další.
Udrž. Se. V pohodě.
Kat se zastavila vedle mě a řekla: „Tady jsi.“
Pomohla by mi i přes její problémy.
„No, no. Ahoj, Ally Kat,“ usmála se Mackenzie s medovým úsměvem.
Ty dvě nikdy nebyly kamarádky a nikdy nebudou. Mackenzie, tak moc ochranářská ohledně „svých“ kluků, se snažila zničit Katin vztah s Frostym jednou nebo desetkrát.
„Ahoj, Knoflíčku Lásky,“ odpověděla Kat a použila stejný tón falešnosti. Pak se otočila na mě a zády k Mackenzie, jako by ta holka nebyla důležitá. Její tváře byly bledé a její rty rozkousané. „Kašlu na oběd a poslední hodiny a odjíždím. Vyzvednu tě na večerní zápas. A já vím, že teď chceš strávit několik minut tím, že budeš vysvětlovat, proč nemůžeš, ale ušetři si to, neexistuje důvod. Prostě jdeš a konec.“
Otevřela jsem pusu, ale dala mi pusu na tvář dříve, než sem stačila cokoliv říct. „A co když budu muset, já nevím, pomoct Colovi?“ zavolala jsem. Několik zabijáků musí hlídat ulice skoro každou noc, jen pro případ.
Nikdy se neotočila.
„Nemusíš. Nebyla jsi přidána do rozpisu,“ řekla Mackenzie a odešla na druhou stranu.
Cole mě stále nepřidal.
Chvějíc se jsem vešla do jídelny a šla ke stolu, kde jsem seděla s Reeve a zabijáky. V půli cesty jsem narazila do zdi. Nebo lépe řečeno do zdi, která se jmenovala Justin Silverstone.
„Uhni,“ řekla jsem.
Velké hnědé štěněčí oči se dívaly dolů na mě prosebně. „Proč bych to dělal? Jsem právě tam, kde chci být.“
„To je divné vzhledem k tomu, že tvoje pozice ti pravděpodobně narve tvoje koule do krku.“ Nevěřila jsem mu tohle nevinné chování. Ne znovu. Jednou už mě zneužil, aby nakrmil Animu informacemi. Možná jim dokonce pomohl s bombou v mém domě. Takže netuším, co udělá příště.
„Dej mi šanci vysvětlit to z mé strany, Ali. Prosím. Nemám nic společného s-“
„Nech si to.“ Ustoupila jsem do strany, abych ho obešla, pak se zastavila, když mě něco napadlo. „Prvně mi odpověz na tuto otázku. Mluvil jsi s Colem minulou sobotu v noci?“
Objevila se na jeho tváři maska – taková, kterou poslední dobou mívá na tváři Cole. „Ne. Proč?“
Pokud bych mu měla věřit, zdálo se mi o jejich konverzaci. Moje mysl byla opravdu v nepořádku.
„Sleduj mě, jak to s tebou neřeším.“ Odpochodovala jsem ke stolu a sedla se razantněji než jsem chtěla.
„Co po tobě Justin chtěl?“ zeptal se Frosty a vypadal připravený spáchat pro mě vraždu.
„Pokecat o starých časech.“
Bronx si přejel jazykem přes zuby. To byl jeho způsob, jak mi říct, že bude na Frostyho straně, způsobujíc velkou škodu na tom chlapci. Se svými naježenými vlasy, teď spíše modrými, než zelenými, a piercingy v obočí a rtu - a dobře, tetování čouhající zpod límce jeho trika - nemusel říct jedinou věc, aby vyděsil většinu lidí.
Frosty překřížil ruce na prsou. „Chceš, abych mu rozmlátil obličej?“
„To je milá nabídka,“ odpověděla jsem, ráda, že mám tak zuřivé ochránce, „ale pokud tady bude nějaké rozbíjení obličeje, budu to já, kdo to udělá.“
„No, pokud změníš názor….“
„Dám ti vědět.“ Rýpala jsem se v obědu - tortilla se sýrem - a přemýšlela nad tím, kam Cole utekl, co dělá a jestli dnešek může být ještě horší.
***
Jaká hloupá otázka, řekla jsem si později toho večera. Samozřejmě, že den může být horší.
Kolem páté do Birminghamu přišla studená fronta a v osm už jsem se cítila jako nanuk i přes moji zimní výbavu. Byla jsem zabořená na tribuně mezi Kat a Reeve. Ani jedna z holek nevypadala, že zaznamenala mrazivé teploty. Byly příliš zaměstnané zvedáním se nahoru a dolů a oslavováním. Tygři právě zaskórovali svůj první touch-down.
Když druhý guarter vykopl, Kat řekla: „Dívej na to. Jsem na Frostyho naštvaná víc, než kdykoliv dříve. Asi mu ani nikdy neodpustím.“
„Proč?“ zeptala jsem se. Byla bledší než ve škole a i přes její nadšení pro hru její oči byly trochu skelné. „Co udělal?“
„Včera v noci líbal nějakou mrchu - přímo na mém dvorku.“
„Ah, Kat to mě mrzí.“
„Ten had!“ prohlásila Reeve. „Zaslouží si smrt, tisíc bolestivých smrtí.“
Kat přikývla a řekla: „A to není ani ta nejhorší část. Posadil ji na záda svého jednorožce a odjel na duze. Nikdy nevzal mě na duhu.“
Počkat. „O čem to mluvíš?“
„O mém snu včera v noci,“ řekla lehce a napila se čokolády.
„Tvém snu.“ Reeve zatřásla hlavou. „Jsi na něho naštvaná víc než jindy kvůli snu?“
„Hej! Já se vždycky chovám slušně ve snech,“ řekla. „On by měl taky. A pokud to nedokáže, musí se omluvit víc než jen mými oblíbenými květinami.“
„On ti doopravdy přinesl květiny?“ překvapené jsem na ni koukala. „Kvůli tomu, co udělal ve snu?“
„No ano. Ty bys to neudělala?“
Momentálně jsem nedonutila Cola, aby mi řekl více než sedm slov. V opravdovém životě.
Gavin se najednou objevil na sedačce přede mnou, a i přesto, že se na mě zaculil, nepodíval se mi do očí.
Byla tohle noční můra?
Hezká brunetka zaplula vedle něj, a nebyla to jedna z holek z klubu. Objala ho majetnicky kolem ramen. Očividné varování mně a mým kamarádkám.
On má přítelkyni.
Zamračil se na tu holku a dal pryč její ruku. Okay. Možná to není přítelkyně.
„Ali Bell,“ řekl s pokývnutím na pozdrav. „Je hezké tě zase vidět.“
Neoholil se od posledně, kdy jsem ho viděla, a zlatavé strniště pokrývalo jeho čelist. Srdce bušilo nerovnoměrně, posunula jsem svůj pohled nad jeho rameno jen pro případ, že by nechtěně zvedl tvář. „Ehm, ahoj,“ odpověděla jsem. „Co tady děláš?“
„Přišel jsem, abych tě viděl.“
„Hej, tebe si pamatuju,“ přerušila nás Kat. „Od-“ zadržela se dříve, než přiznala něco, co by neměla, a zakončila to neohrabaně: „-někud.“
Reeve ztuhla, jako by věděla, že Kat něco tají.
„To bys měla,“ řekl Gavin. „Jsem nezapomenutelný.“
„Jaká podivná náhoda,“ odpověděla Kat a odhodila své vlasy. „To já taky. Takže ty jsi nový člen na Asherské střední?“
Ta možná/možná ne přítelkyně si odfrkla. „Copak vypadá, že je na střední, dítě?“
Její pohrdání bylo k naštvání.
Gavin, jak jsem věděla, maturoval loni. Bylo mu devatenáct, ne o tolik více než mně, ale vypadal na třicet. Nejvíce kvůli vráskám okolo očí - buď kvůli smíchu, nebo zamračení, nebo oboje. Se zabijáky si člověk nemohl být jistý. Většina z nich byla stejně zlá jako chřestýši, ale taky byli obaleni humorem.
„Hilary,“ Gavin ji napomenul.
„Jsem Belinda,“ opravila ho holka upjatě.
„Cokoliv. Já chtěl jednu noc, to tys chtěla dvě. Souhlasil jsem, že ti druhou noc dám, když se budeš chovat slušně. Neděláš to.“
Stiskla své rty pevně a neřekla nic.
To si děláš srandu?
On s klidem diskutuje o sexu s holkou, kterou špatně oslovil. Nemám slov.
„Vzhledem k tomu, že nás nechce nikdo představit,“ řekla Reeve a přerušila tak každou sekundou narůstající napětí, „udělám to sama. Jsem Reeve Ankh.“
Gavin ji přejel pohledem s otevřeným zájmem. „Ty jsi ta, co randí s Bronxem?“
„Nerandím, ne. My dokonce už nejsme ani na úrovni přátel.“
Zachytila jsem hořkost v jejím tónu. Neměla tušení, že její otec vyhrožoval, že zruší svou podporu zabijákům, když si s ní někdo z nich začne. Každý den si Bronx musel vybírat mezi holkou, kterou chtěl, a přáteli, které byl odhodlaný chránit.
„Vlastně se teď vídám s někým jiným,“ přiznala Reeve potichu.
„Cože!“ Kat zalapala. „A neřekla jsi mi to? Kdo to je? A jak dlouho to je?“
„Řeknu ti to, když mi něco řekneš ty.“
Katino nadšení zmizelo. „Nejsem si jistá, že vím, o čem to mluvíš.“
Koutkem oka jsem uviděla Wren Kyler a Poppy Verdeck, šly ke kiosku. Vytvářely neuvěřitelný pár, krásná tmavá holka a jemná zrzka. Před několika týdny Kat, Reeva a já bychom byly s nimi.
Ve chvíli, kdy jsem začala chodit s Colem a ona byla zpátky s Frostym, nás nechaly být. Teď jsme byly brány jako rebelky, špatná volba, a ony si myslely, že jejich budoucnost bude zářivější bez nás.
Pravděpodobně měly pravdu.
Justin randil s Wren a šel za nimi. Zvedl pohled a zastavil se na mně, jako by věděl, kde jsem. Přesně jako předtím, jeho oči mě prosily.
Přerušila jsem spojení.
„Hej, můžu s tebou mluvit?“ zeptal se Gavin. „O samotě?“
Hillary/Belinda otevřela pusu, aby protestovala, a rychle ji zavřela.
Moje dlaně se začaly potit. Gavin chtěl zjistit, jestli budeme mít další vizi, že?
Přikývla jsem a snažila se znít normálně, když jsem řekla: „Jistě, proč ne?“
Stoupli jsme si. Vedl mě nahoru po tribunách, jeho ruka na mých bedrech, což mě znervózňovalo.
„Tady to je v klidu.“ Zastavil se a díval se po parkovišti, pak ukázal k sekci, kterou jsme právě opustili. „Potřebuju pořád vidět na holky.“
Souhlasila jsem. Emma nevytvořila králíka na nebi, takže jsem se nebála útoku, ale naučila jsem se být stále ve střehu.
„Dříve než se zeptáš,“ řekla jsem a stále se mu nepodívala do očí. „Nevím, co způsobuje ty vize - nebo očividně, co je zastavuje. Myslela jsem si, že vystavění emocionálních zdí byl klíč, ale vybudovala jsem podle mě neprodyšnou zeď proti tobě ještě před Hearts, a i tak jsme měli další.“
Ztěžka si vydechl. „Píšu si. Vzít si Prozac, než budu mluvit s Ali.“
To pravděpodobně nebyl špatný nápad. „Nemyslím si, že bychom se na sebe měli dívat. Ne tady. Jen pro případ.“
„Dobře. Kdy? Kde?“
Co takhle… nikdy? Ignorovala jsem tu otázku a řekla: „Zažil jsi vizi někdy s někým jiným?“
„Ne. Ale ty ano.“
„Ano.“ A byla jsem očividně jediná nezměněná. Nějak tohle všechno byla moje vina. „Co jsi viděl ve stodole?“ Možná, že viděl něco jiného. Možná-
„Viděl jsem, jak olizuješ můj krk.“
Polkla jsem. Žádné možná. Viděli jsme to stejné. „To se nikdy nestane.“
„To není to, co říkal Cole.“
Vztek uvnitř mě rostl, i když už jsem podezírala Gavina, že řekl detaily. „Tys mu to řekl?“
„Samozřejmě. Musel jsem. Je to můj přítel. Ty jsi jeho holka.“
Byla jsem? Olízla jsem si rty. „Kdy jsi mu to řekl? Co odpověděl?“
„Den po té události v klubu. A nic. Prostě utekl.“
Proč mi nezavolal?
Musím s ním mluvit. Musím mu vysvětlit… co? Co bych mohla říct, aby to bylo lepší?
„Mám pocit, že to musím zdůraznit - nikdy nebudu olizovat tvůj krk nebo tě házet na svou postel,“ řekla jsem.
Gavin chytil pramínek mých vlasů. „Zlato, s tímhle budu souhlasit. Nejsi ani blízko mému typu.“
„To je jaký typ? Snadný?“
„Krom dalších věcí,“ řekl beze studu.
Odstoupila jsem od něj a chytila se zábradlí přede mnou. Na parkovišti byla temnota odháněna lampami, odkrývajíc auto za autem.
„Chci jen zjistit, o co tady jde,“ řekl.
„Já taky. A mimochodem, ty nejsi můj typ taky.“
„Nemáš ráda sexy?“
Protočila jsem oči. „Mám ráda prostě Cola.“
„Takže se ti líbí náladový a zamyšlený.“
Trochu jsem se nad tím chtěla pousmát. „Já-“ Vrazil do mě zápach hniloby a já zkřivila nos. Začmuchala jsem a hledala jakýkoliv znak zombie. Nemohli být tady. Oni-
Byli tady.
Červené oči protnuly noc a moje srdce začalo divoce tlouct. Kdokoliv, kdo projde přes parkoviště, nebude schopný vidět zlo pohybující se poblíž, a velmi pravděpodobně skončí jako večeře.
„Jsou tady,“ řekla jsem a snažila se nepanikařit. „Zombie jsou tady.“