Neměl kondom. Upřímně, Blue na to ani nepomyslel. Určitým způsobem muselvěřit Evietak, jako ještě žádné jiné. Věděl, že by nikdy neprohlašovala lež, jakou je falešné těhotenství, jako to udělala Pagan. Jako množství dalších žen. Byla tak upřímná, až to bolelo. A teď věděl, že si ani nestěžuje, že by ho neměl, byla na tom stejně jako on, chtěla jen víc. Usmíval se, když nesl podnos se sendviči do ložnice s téměř zničující touhou, jen aby ji viděl, tmavé vlasy rozprostřené na polštáři, bledá kůže zarděná potěšením, které jí právě poskytl, rty rudé a plné od jeho polibků. Nikdy nebyl majetnický typ. Dneska se to změnilo. Evie Blacková patřila jemu a on ji nenechá jít. Už byl závislý na její chuti – medu, kterým voněla. Ale teď, když znal její teplo, její vnitřní měkkost a zvuky, které vydává, když je vzrušená. Znal pocit jejích nehtů, zatínajících se do jeho masa, její tělo, jak se pohybuje proti jeho a obklopuje ho, znal její úsměv, její ochraptělý hlas.
Ona je poklad. Můj poklad.
Ano, zradil Michaela. Ano, cítil vinu. Ale přiměje šéfa, aby mu rozuměl.
A co zítra? Afterparty po hře? Tiffany?
Evie rozuměla. Věřila mu,bez otázek, a to vědomí ho usadilo. Nemyslel si, že kdy bude takhle šťastný. Nechtěl to zničit. Pro jednou Blue nastínil hranice a ty nepřekročí.
„Evangeline,“ řekl, usmíval se, když vstupoval do pokoje. Nebyla v posteli.
Položil tác na skříňku a vešel od koupelny. Tam taky nebyla. Zamračil se a zkontroloval celý byt. Nebylo po ní ani stopy a její obležení už nebylo na podlaze.
„Evie!“ zavolal.
Žádná odpověď. Proběhl celým domem, zkontroloval každý kout, každý stín, ale nikde se neskrývala. Zavrčel, napochodoval do pracovny a sledoval bezpečnostní záznamy, použil kódy, které mu dala. Během několika minut to viděl. Ta malá čarodějka vylezla z vlastní ložnice oknem a slezla po okapu dolů. Jako by byl rychlovka, které litovala.
Vybuchl v něm vztek, bouře ledu a ohně. Jeho pohybybyly trhané, jak se opásal zbraněmi a oblékl. Měla desetiminutový náskok. Bude jimít zpět v posteli za pět. Nevěděl,co udělá, naplácá jí, vynadá jí nebo ji svede, nebyl si jistý. Možná udělá všechno. Proč mu to dělá?
Ona nebyla typ, který utíká od svých problémů. Nebo, sakra, co on věděl? Možná že byla. Pořád mu neřekla o Claire. Venkubyl měsíc vysoko a v úplňku, nebe ebenově temné, poseté diamanty, vzduch chladný. Silnice byly opuštěné, celé sousedství odpočívalo. Evie šla na sever, takže se vydal tím směrem, následoval přetrvávající stopu jejího sladkého parfému. Na zemi zanechala stopy, a byly hlubší než normální stopy. Sprintovala, boty bušily do prachu. Tak strašně moc mu chtěla utéct?
Znovu nasraný oběhl roh právě včas, aby viděl Evie zmizet v obchodě – a viděl Bree Liana, jak její v patách, pohyboval se rychleji a rychleji,přibližoval se k ní. Blue vyrazil superrychlostí, několik yardů za minutu, přímo za toho chlápka. Přitiskl mu ruku na chlupaté rty… a bodal, bodal. Slezina. Ledviny. Bree Lian vyjekl, bolestivě zavyl, když padal na kolena. Blue ho odtáhnul do uličky vedle budovy a vrazil mu koleno do obličeje, až padl nazad.
Než mohl zjistit, co se děje, Blue už měl odjištěnýpyregun a mířil.
„Šel jsi po té holce?“ ptal se. „Pro koho pracuješ?“
Držel se za krvácející bok, rty měl pevně stisknuté do tenké linie. Blue ho zvedl proudem síly a držel ho ve vzduchu. Dalším proudem síly ho donutil roztáhnout ruce a nohy, doufal, že vzbudí dojem, že ho chce každou chvíli roztrhnout. Protože přesně to chtěl.
„Nebudu se ptát znovu.“
Bree Lian kouknul rezignovaně na Bluea. Právě si uvědomil, že zemře. Jedinou otázkou bylo, jak bolestivě. „Tyson Star.“
Tyson? Ne otec, Gregory? „Proč?“
„Nevím. Nikdy mi neřeknou proč, jen co mám udělat.“
„A co jsi měl udělat?“
„Vyzvednout slečnu Blackovou a dopravit ji k panu Starovi.“
A tam ji zbijí? Zabijí?
Přehnal se přes něj vztek. „Jedna poslední otázka. Viděl jsi se StaremRakana nebo jsi slyšel o někom, jehož kůže je na prodej?“
„Ne. Starovi jsou ta nejvíc tajnůstkářská rodina, jakou jsem kdy potkal. Různým chlapům zadají část úkolu a nikdo neví, co se vlastně děje.“
Tajnůstkářské a chytré.
„Vysloužil sis svou smrt. Udělám to rychle.“ Zajistil zbraň, chtěl toho chlapa sundat holýma rukama, když ho vyrušil nějaký hluk. Otočil se, proud azurově modrého světla ho zasáhl do hrudi. Každý sval vjeho těle se změnil v kámen, i když jeho mysl byla naprosto jasná. Slyšel, jak Bree Lian spadl na zem, už ho nedržela síla Bluea. Jeho hněv si teď našel nový cíl: jeho samého. Měl jsem čekat, že Star pošle víc než jednoho.
Druhý Otherworlďan vystoupil ze stínů. Byl to Cortaz, kterého Blue viděl hlídat Starův pozemek. Muž byl o něco menší než Blue, s tmavými vlasy, zelenýma očima a kůží, která vypadala, jakoby ji namáčeli v medu. „Nejsem si jistý, jak jste zadržel mého partnera, pane Blue, a ani mě to nezajímá.“Blue nechal nejhorší emoce odrážet v očích. Ten chlap se nezdál oslněn. „Dal jsem vám jen částečné zmrazení, takže za pár hodin budete jako nový. Mezitím půjdu do obchodu a najdu vaši dívku. A ona jevaše, že ano? Velmi překvapivý vývoj událostí, musím říct. Budete mít možnost dívat se, když si s ní trochu pohraju, než ji odnesu k panu Starovi.“
„Hmm. Nemyslím si, že se tahle noc bude ubírat tímto směrem.“ Eviin hlas se ozýval uličkou, když paprsek azurového světla vybuchl a narazil do Cortazovy hrudi. Stejně jako Blue zamrznul na místě. Pak střelila Bree Liana, taky ho zmrazila, jen pro případ, že by se rozhodl bojovat. Blue nikdy nebyl tak rád, že viděl ženu, kterou chtěl sám uškrtit. Evie, jeho krásná, neuctivá EviepovalilaCortaze, když kolem něj procházela, pak si stoupla přímo před Bluea. „Ty máš takové štěstí, že jsem na tvojí straně.“ Zalovila v kabelce - ta úžasná, magická kabelka – a vytáhla prsten s velkým oválným středem. „Tohle zablokuje účinky zmrazení.“
Než mu to stihla píchnout,někdo ji chytil za ruce, přetočil a držel jí je za zády. Prsten spadl na špinavou zem.
„Je dobře, že jsem přišel, jen pro jistotu,“ řekl nepříjemný hlas zpozaní. Pořád neschopen se hýbat Bluekoukal na vysokého svalnatého Arcadiana, jak přetočil Evie a praštil sní o zeď. Bylo to jako sledovat zpomalený hororový film. Každý detail byl ve vysokém rozlišení. Od překvapení na její tváři až po prach, který se zvedl z budovy. Zalapala po dechu.
V Blueovi vybuchl vztek. Vytáhl všechnu svou moc do středu těla, koncentroval ji, přidával vrstvu po vrstvě.
„Dávám ti poslední šanci mě nechat jít,“ procedila mezi zuby. „Pak se začnou dít ošklivé věci.“
„Myslím, že ty ošklivé věci se už dějí.“ Arcadian prohledával její tělo, hledal zbraně.
„Jo? Počkej,až uvidíš tohle.“ Praštila ho hlavou do nosu. Zanadával, pustil ji a odvrávoral pár kroků dozadu. Ohnala se kolem dokola a praštila ho do krku. Když zalapal po dechu, kopla ho mezi nohy. Padl na obličej, svíjel se v agónii. Blue uvolnil svou sílu, a jak v něm explodovala, život mu znovu začal škubat ve svalech, dovoloval mu pohnout se dopředu. Popadl Evie za ruku a strčil si ji za záda… a pak se soustředil na Arcadiana.
Praštil ho, znovu a znovu. „Neublížíš jí. Nikdy.“ Mlátil ho a mlátil. Krev stříkala. Zuby lítaly a padaly na zem. Brzy z mužova obličeje nic nezůstalo.
„Uh, myslím, že už je mrtvý,“ řekla Evie. „Můžeš přestat a možná bychom mohli jít zpátky domů.“
Blue vyskočil při zvuku jejího hlasu. Lapal po dechu a věděl, že vypadá děsivě. Přesto se narovnal a přitáhl si ji do náruče, potřeboval ji mít blízko, potřeboval uklidnit ten bestiální vztek uvnitř sebe. Nebránila se. Dokonce se přitulila blíž.
„Omlouvám se, zlato. Omlouvám se, že jsem ho nechal přiblížit se k tobě. Už ti nikdy neublíží.“
„Hej, to nebyla tvoje chyba. Byla jsem tak zaměřená na to, abych se dostala k tobě, že jsem zapomněla najít třetího.“ Velmi jemně ho začala hladit po hrudi. „A ty jsi ho zabil, Blue. Sledovat tě bylo opravdové potěšení. Moje odměna bude zářivá. Už nikdy nikomu neublíží. Slibuju.“
Kdyby se jí něco stalo…
Nebyl si jistý, co by udělal. Právě teď měl problém zkrotit vlastní emoce. Panika. Strach. Úleva. Hněv.
Trvalo dlouho, než se uklidnil a mohl zase klidně promluvit. „Ty toho máš taky dost na vysvětlování, mladá dámo!“ zavrčel a odstrčil ji, zatímco ji držel za ramena. Chlape. Možná jsi měl ještě chvíli počkat. „Proč jsi, sakra, odešla z domu?“
Odtrhla se od něj jediným krokem a proud nevole ho řezal v hrudi. „Vážně to chceš řešit teď a tady? Část obecenstva je pořád naživu.“
Otočil se a střelil oba, Cortaze aBree Liana, do obličeje. Žluté střely. Neazurové. Raději smrt než zmrazení. „Už ne.“
„Blue!“ řekla a dupla nohou. „Mohli jsme je vyslechnout.“
„Dostal jsem všechny odpovědi, které jsem potřeboval, takže se zeptám znovu. Proč ses vyplížila z toho zasraného okna, Evie?“
Rozhodila ruce v gestu co-jsem-sakra-udělala-že-jsem-si-tohle-zasloužila.
„No?“
„Měla jsem několik důvodů,“ řekla a zvedla bradu.
„Řekni jeden.“
„Viděla jsem chlapy nakukovat mi do zahrady.“
„A to jsi mě nezavolala?“ zařval.
„Nechtěla jsem je ztratit, a popravdě, potřebovala jsem trochu času být pryč od tebe. Potřebovala jsem přemýšlet.“
Vztek uvnitř něj ochladl, stal se mnohem více nebezpečný. „Opravdu? No, tak to si vezmi všechen čas, který potřebuješ, princezno.“
Evie věděla, že to pokazila. Blue byl v hostinském pokoji a ona byla ve své ložnici. Byli jako dva boxeři, každý ve svém rohu. Svítání bude jako zvonec a pouze jeden z nich bude vítěz.
Tak dlouho nemůžu čekat.
Musela to napravit. Už teď jí scházelo jejich soužití. Jejich… přátelství. Byli přátelé, že ano?
Měla na sobě tílko a šortky.Prošla halou a vešla do jeho pokoje. Pro jednou nepracoval. Světla byla zhasnutá a ona nemohla najít vypínač, ale mohla cítit hučení Blueovy síly.
„Jsi vzhůru?“ zeptala se nahlas.
„Teď už jsem,“ zamručel.
„Dobře. Slíbil jsi, že budeme mít nějaké střety a pak prostě utečeš? Nebuď takový.“
Vylezla na jeho postel a vlezla si pod přikrývky. Božské tělesné teplo ji obklopilo, až se zachvěla, její touha se okamžitě zvýšila. I když se mu přitiskla k boku, nepřitáhl si ji blíže. „Nejsi jediná, kdo potřebuje nějakou chvilku o samotě, Evie.“
Ouch. „Nejsem zvyklá na věci ohledně vztahu, jasný? Nikdy jsem neměla přítele. Měla jsem kluky, co využili mladou holku, zoufalou po nějakém přijetí, kluky,kteří mě využili na jednu noc a vyplížili se pryč – ajo, fajn, to mě vždycky přinutilo cítit se jak špína, a jsem odporná, že to samé dělám i tobě.Omlouvám se. Mýlila jsem se. Avím, že jsi mi řekl, abych se neomlouvala, ale tohle ti opravdu musímříct. Mýlila jsem se, když jsem tě soudila a nazývala tě stejnými jmény, jakými jsem se sama nazývala po několik let. Kromě slov on a chlap, samozřejmě. Jsi skvělý chlap, Blue, a to mě vyhazuje z vlastní hry.“
Nejdříve vůbec nereagoval. Pak jí dal s povzdechem ruku kolem krku a přitulil si ji k boku. Skoro plakala úlevou.
„Ty nejsi děvka nebo čubka,“ řekl. „A nechci už nikdy slyšet, že tak o sobě mluvíš.“
Jeho vehemence ji potěšila. Z koho si utahovala? Všechno ohledně něj ji těšilo. „Chci být s tebou, zatímco budeme pracovat na tomhle případu,“ přiznala. „S tebou a s nikým jiným. Ne jen jednou nebo dvakrát, ale každý den, každou noc. Chci, abychom byli jedineční.“
Pauza.
Pauza, která ji vyděsila.
Odmítnutí? Tohle by bolelo mnohem víc, než to předchozí. Ale ona byla bojovnice a nehodlala se vzdát snadno. Ne tentokrát. „Potřebuješ prostor k přemýšlení. Chápu to. Mezitím si řekni o cokoliv,“ řekla.
„Řeknu ti to narovinu. Myslím si, že tenhle vztah bude jednoduchý? Ne. Myslím si, jestli to stojí za to? Ano.“Už neváhal a zeptal se: „Co se stalo Claire?“
Ztuhla. Samozřejmě, že se na to ptal. Ale slíbila, žeřekne všechno, a to taky udělá. „Před třemi lety mi Michael zadal práci, řekl mi, abych si vybrala pár agentů k ruce, než provedu zabití.“ Čím vícmluvila, tím jednodušeji jí slova opouštěla ústa. „Ale já si nechtěla vybrat žádné agenty. Chtěla jsem to udělat sama. Byla jsem si jistá, že uspěju a pak shrábnu všechnu tu slávu.“Nic neříkal, ale jeho ruce ji sevřely pevněji.„Pamatuješ si na Night-light Zabijáka?“
„Ano.“
„Byla to žena. Snížila jsem počet podezřelých na dva, zaměřila jsem se na oba dva a rozhodla se, že ten jeden byl pravděpodobnější. Měla jsem pravdu – a mýlila se. Zabila jsem ji, a zatímco jsem byla zaneprázdněná sebechválou za dobře odvedenou práci, ta druhá žena se zaměřila na mě. Ty dvě byly partnerky. Sebrala jsem jí její nejlepší kamarádku, a tak čekala na ten nejlepší moment, než udeřila a vzala mi tu moji.“
Blue ji políbil na spánek. „Nemusíš mi říkat zbytek.“