Díky Laně nebyla Harper zrovna férová bojovnice. Rozhodně byla pro kopání do koulí a jiné nečestné formy boje, jak už zjistil i chudák Levi. Napřáhla se a trefila Glorii pěstí do nosu. Neobjevila se žádná krev, ale hlava jí uskočila stranou. Znovu ji udeřila, a znovu a znovu, až se dívka – zjevně nováček spoléhající se pouze na své emoce – nebyla schopna zotavit.
Glorii se podlomila kolena a spadla na zem. Harper na ni skočila, praštila ji levou a pravou, bum, bum, bum. Mozek jí musel v lebce chrastit. Po celou tu dobu se budova otřásala, ale nebyla si jistá, zda za to může Glorie nebo ona sama. Zuřivost, tolik zuřivosti, jí plálo v hrudi.
Musíš se uklidnit.
Nebyla jako Topper. Neovládaly ji její nejtemnější přání. Mohla přestat, když potřebovala. A… Harper dala poslední ránu, a zvedla ruce v gestu vzdávání se.
Vidíte? Přestala.
Gloria zůstala na podlaze, oči zavřené, rty pootevřené.
„Dej mi své tričko,“ řekla Harper Levimu.
Zpočátku nedostala žádnou reakci. Vzhlédla.
Pomalu a pyšně se na ni usmál. „Dobrá práce, princezno. Chci říct, uh, chlapče. Nikdy ti už neřeknu princezno. Přísahám.“ Sundal si tričko přes hlavu a odhalil tak tu nejkrásnější hruď a břicho, jaké kdy bůh stvořil. Pevné svaly srovnané do řad.
Harper přetočila Glorii a použila látku tak, aby jí svázala ruce.
„Pořád se nemohu pohnout,“ řekl.
„Co ti to udělala?“
„Netuším.“
Zvedla se a vykročila k Laně, která se nehýbala a měla zastřené oči. Výpadek? Harper jí zamávala rukou před obličejem. Znovu žádná reakce. „Co je to s ní?“
„Musíš… poslat tu dívku… pryč,“ řekla Petersonová.
Harper na ni upřela pozornost. Bledý, zpocený a třesoucí se Harrowitz byl natažený vedle ní a jemně ji hladil po tváři.
„Její zlo… musíš… se zbavit… přejít dál… jediný způsob.“
Přejít dál. No jistě. Někdo musel Glorii přinutit, aby přešla nahoru… nebo dolů. Pravděpodobně dolů.
„No, to se nestane, protože taťka je doma.“
Ten hlas! Harper prošla hrůza, když se otočila za hlasem. Vykulila oči a roztřásla se strachy. Glorie mluvila pravdu. Topper se zabil a jeho duch zůstal na zemi. Věděla to – protože právě prošel dveřmi.
„Neopovažuj se k ní přiblížit,“ zavrčel Levi.
„A co mi uděláš, když neposlechnu?“ Topper se usmál, když přejel pohledem místnost, ale rychle se očima vrátil k Harper. „Má sestra byla jako mrtvá mnohem užitečnější než živá. Nejdřív tě sledovala a hlásila každý tvůj pohyb, a musím říct, že jsem byl poměrně šťastný, když jsem slyšel, že jsi s tím poldou. Chci říct, jak vzrušující je možnost vás dva od sebe odtrhnout? A pak vás samozřejmě všechny vyřadila z provozu.“ Přistál pohledem na Glorii, která se stále neprobudila. Pokrčil rameny. „Říkal jsem ti, že budeme zase spolu, malá Harper.“
Samozřejmě si i po smrti pamatoval, kým a čím byl, napadlo ji. Byl tak moc zlý a miloval život, který žil. Neměl žádné výčitky. Neměl nic, na co by chtěl zapomenout nebo za co by se chtěl omluvit.
„Harper,“ řekl Levi.
Topper ho ignoroval. Očima spočíval na Harper, když se natáhl, aby si pohrál s pramínkem Laniných vlasů. Lana nereagovala. „Bude to zábavné, nemyslíš, drahá?“
Harper se v hrudi spojil hrozný strach s tím, co zbylo z jejího vzteku. Musí ho zastavit.
Postoupila kupředu, jen aby se zastavila, když jí to došlo. Topper se mohl Lany dotknout. Tak, jako se Harper mohla dotknout Glorie.
Lana byla duch.
Lana zemřela někdy mezi tím, kdy opustila byt a kdy se znovu sešly. Nebylo divu, že se jí u nich ve starém domě něco nezdálo. Harper se po dlouhých týdnech mohla Lany dotknout.
Šok a zármutek se připojily ke zbytku emocí, ale všechno to odsunula stranou. Akorát by jí stály v cestě a ještě by Toppera potěšily.
„Ty a já,“ řekla mu. „Tady a teď.“
„Ne!“ Vykřikl Levi a snažil se škubat nohama, které ho odmítaly poslouchat. „Proč nezkusíš mě? Rád bych ti poděkoval za současný stav.“
Topper ho znovu ignoroval. „Myslíš, že mě přepereš?“
„Nemáš paralyzér a já nejsem zdrogovaná,“ řekla Harper. „A také nemám pouta. Takže jo, myslím, že tě přeperu. Vždycky sis myslel, že jsi něco víc,“ dodala a napodobila to, co jí kdysi říkal. „To tě naučila tvá sestra, nebo mám raději říct matka?“
To mu setřelo úsměv z tváře. „Nikdy nebyla mou matkou! Má matka byla krásná a úchvatná a já byl její speciální chlapec. Milovala mě víc než všechny ostatní a je mi fuk, co tvrdí má sestra.“
Harper neztrácela ani vteřinu. Zatímco byl rozrušený a emocionální, vrhla se na něj. Ten pohyb byl tak neočekávaný, že ho odhodila do dveří. Zdálo se, jako by mu vyrazila vzduch z plic. Vzduch… dech… tak teplý a páchnoucí, stejně jako v té chladné, osvětlené místnosti hrůzy.
Logicky věděla, že nemohl dýchat, že si s ní jen její mysl pohrává. Ale ta vzpomínka ji na okamžik zachytila, díky čemuž ji Topper popadl za vlasy, otočil ji a praštil s ní o dřevo. Před očima viděla hvězdy. Přitiskl se na ni.
„Bojuj!“ Vykřikl Levi. „Bojuj vším, co v sobě máš!“
„Boj. To se mi líbí,“ zašeptal jí Topper u ucha.
Vším, co v sobě máš… Nikdy o tenhle boj nestála, ale spadl jí do klína. Bude bojovat. A tentokrát zvítězí.
Harper ho praštila do žaludku. Předklonil se. Napřáhla se a trefila ho kolenem do brady. Odlétl dozadu a přistál na zádech.
Skočila na něj a rozkročila se mu nad pasem. „Teď už nejsi tak drsný, co?“ Bum, bum, bum. Každá rána ji naplňovala novou silou. Kolikrát po tomhle toužila? Bezpočetněkrát. Kolik nocí ležela na tom ledovém stole a snila o tom? Ještě víckrát.
Bránil se, snažil se ji praštit a celý se svíjel, aby ji shodil, ale Harper se držela. Konečně se mu povedlo skrčit nohy a odhodil ji. Než se znovu vrátila, odplazil se pryč – přímo před Leviho.
„Jsem ti vděčný. Právě jsi mi ulehčil práci.“ Levi se sklonil a začal ho mlátit stejně, jako předtím Harper Glorii.
Koutkem oka viděla, jak se Harrowitz doplazil ke Glorii. Viděla, jak jí pokládá ruku na srdce. Přešla mezi nimi jasná jiskra, dopadla na podlahu a začala Glorii obklopovat. Tělo se jí začalo svíjet. Zvednul se z ní černý dým. Harrowitz něco řekl, ale Harper neslyšela. O chvilku později se Gloriino tělo vstřebalo do podlahy a zmizelo.
Harrowitz padl na podlahu a světlo zmizelo.
Harper se mu vrhla k boku. „No tak. Musíš to samé udělat i Topperovi. Prosím!“
Oči měl pootevřené a byly mu vidět jen bělma.
„No tak!“ Pokoušela se mu vrazit facku, ale ruka prošla skrz.
Přesto zamrkal, jako by něco cítil, prudce se nadechl a zamračil se. „Zkus to znovu a oplatím ti to.“
Jeho hlas… nikdy předtím nepromluvil a teď už věděla proč. Buď ho někdo dusil, nebo měl nemocné hlasivky. Možná mu někdo podřízl hrdlo a nezahojilo se to správně.
Nadzvedl se a začal se plazit k Topperovi.
Následovala ho.
„Přestaň,“ řekl Levimu tím zničeným hlasem. „Teď už se můžeš pohybovat, tak od něj ustup.“
„Nemohu.“ Rána, úder, rána. „Je to skvělý pocit.“
Tomu rozuměla. „Musíš přestat, Levi,“ řekla. Chtěla, aby byl konec. Ať tak či onak. „Pokud to neuděláš, nemůže to celé skončit.“
Levi ji překvapivě poslechl. Přestal. S vyceněnými zuby vzhlédl a zachytil její pohled. Věděla, jak to pro něj bylo těžké a v tom okamžiku si uvědomila, jak moc ho miluje. Harper došlo, že dělal vše, co po něm chtěla. Chtěl ji v bezpečí. Chtěl, aby byla šťastná. Žena si nemohla přát nic víc.
Najednou se vedle ní objevila Lana a kopla Toppera do zubů. Jeden z nich vyletěl jako kus cukroví. „To máš za to, že jsi ublížil mé kamarádce.“ Znovu kopnula, další ztracený zub. „A to za to, že jsi mi zlomil srdce.“
Levi ho popadl za paže, než se stihl vzpříčit, a Harrowitz mu konečně položil ruku na srdce. Pohlédl na Lanu, aby se ujistil, že skončila, a když přikývla, zavřel oči, aby se soustředil.
Harper chytila svou kamarádku za ruku a sledovala, jak se s Topperovi dělo to samé, co Glorii. Objevilo se jasné světlo a obklopilo ho. Následoval černý mrak. Topper zběsile kopal, křičel a prosil. V jednom okamžiku se zdálo, že se Harrowitz zhroutí, ale nakonec Topper propadl podlahou a nadobro zmizel.
Harrowitz omdlel.
Lana vykřikla úlevou.
Harper ji pustila a vrhla se do Leviho čekající náruče.
„Je konec,“ řekl a pevně ji objal. „Konečně.“
„Miluju tě.“ Nedokázala ta slova déle držet uvnitř. Pokud se naštve, tak dobře, ale naučí se-
„Taky tě miluju. Tak moc.“
Díky bohu! „Taky zmizíme?“ Zeptala se a odtáhla se jen natolik, aby mu pohlédla do očí. „Udělali jsme to, proč jsme tu zůstali. No, alespoň většinu.“ Lanu sice neochránila, ale ostatní snad.
Oba ztuhli očekáváním a rozhlíželi se po místnosti.
„Říkala jsem vám to,“ řekla Petersonová a vyrazila k Harrowitzovi. Tentokrát pohladila po tváři ona jeho a Harper překvapila její něžnost. Zjevně k sobě něco cítili. „Někteří zůstanou po celé roky, dokonce i poté, co splní to, proč zůstali. Nebo jsem vám to neřekla? To je fuk. Čím je silnější duch, tím je šťastnější, a čím je šťastnější, tím pravděpodobněji zůstane.“
A že Harper byla šťastná. Šťastnější než kdykoli předtím. „Je Harrowitz v pořádku?“
„No jo. Vyčerpal veškerou energii. Potřebuje jen čas.“
Měla pravdu. O chvilku později se postavil na nohy. Zavrávoral a zbledl. Musel se rukou chytit o zeď, ale byl vzhůru.
„Díky,“ řekla. Bez něj by to nedokázali.
Kývl.
Petersonová mu pomohla ven z bytu. Otočila se a pohlédla na Harper a Leviho. „Uvidíme se zítra?“
Harper zasténala a Levi přibouchl té ženské dveře před nosem… ale ne tak rychle, aby Harper neviděla, jak na ně přes rameno mrkla.
Když už nebyli v bezprostředním ohrožení, že přijdou o život a svou lásku, a bez publika, měla ještě něco na práci.
„Ty!“ Vykřikla na Lanu a otočila se. „Jsi mrtvá.“
Lana se zatvářila provinile. „Není to moje vina. Šla jsem do galerie a snažila se zjistit, jak tě Topper dostal. Cliff mě tam chytil. Bojovali jsme. Zranil mě a pak mě omráčil.“
Ubohá Lana! „Kde máš tělo?“
„Netuším. Nejspíš někde v příkopu. Když jsem se probrala, hned mi bylo jasné, že jsem mrtvá a že za to může on, ale nevím jak.“
„Proč byla u tebe doma krev?“
„Myslím, že se Cliff snažil zakrýt své stopy,“ řekl Levi. „Dal tam důkazy, které měly svést policisty ze stopy, stejně jako jim dal falešné informace, když Harper zmizela.“
Lana přikývla. „Tvůj muž má pravdu. To přece dělají záporáci ve filmech.“
„Aaaarggg! Nesnáším představu toho, že jsi tak trpěla.“ Harper se vrhla Laně do náruče. Objímaly se a plakaly, a pak se k nim přidal i Levi a objímali se všichni tři.
„Všechna ta smrt,“ řekla Lana. „Ale Cliff dostane, co mu patří.“
„Dříve či později to dožene každého, že?“ Řekla Harper. „Podívej se na Toppera.“
„Ale teď už jsme v bezpečí. A šťastní,“ řekl Levi.
Byli jedna podivná rodina, napadlo Harper a zašklebila se. „Tak co budeme teď dělat?“
Lana nadšeně zatleskala. „Teď mi najdeme nějakého chlapa, to je jasné. I já potřebuji šťastný život.“
„Když už mluvíme o rande,“ řekl Levi. „Dlužím Brightovi rande naslepo s jeho nemrtvou stalkerkou.“
„Budete hledat duchy, vy dva? Vážně?“ Harper se zasmála.
„Možná. Cítím se špatně za ty, kterým chybí to, co jsme my dva našli.“ Levi se naklonil, aby ji políbil. „Jsi šťastná, že?“
„Ano.“
„Jak nechutně sladké,“ řekla Lana a protočila oči. „Mám nápad. Možná bychom se mohly o Leviho podělit.“
„Ne,“ vykřikla Harper souhlasně s Levim.
„No fajn, dobře. Bože.“
„Neboj. Mám pro tebe toho správného chlapa,“ dodal Levi. „Je v pokoji čtyři sta devět…“
KONEC